Pravice

Pravice. Pravá ruka byla ve starověku především symbolem moci. O Bohu se praví, že jeho p. dokázala síly [= činí mocné dílo] a vyvýšila se [Ž 118,15n]; v jeho přesilné p-i je spasení [Ž 20,7; 60,7; 63,9, sr. Ex 15,6.12], trestá ty, kdo se vzpírají jeho p-i [Ž 17,7; 21,9].

Jeho p. dala vyvolenému lidu zemi [Ž 44,4], je plná spravedlnosti [Ž 48,11; sr. Iz 41,10] a utěšení [Ž 16,8], nade vše pak jeho p. stvořila svět [Iz 48,13]. Posadit se po p-i znamená sedět na čestném místě [1Kr 2,19; 1Pa 6,39; Ž 45,10; 80,18; 110,1; sr. Mt 20,23]. Z p. vycházelo silnější požehnání než z levice [Gn 48,14.17.18]. Vycházelo-li něco z pravé strany, bylo to příznivým znamením [u Řeků na př. let ptáků. Benjamin = syn pravice, štěstí. Sr. L 1,11]. Tak i nebeský Zákon napsaný ohněm svítil lidu izraelskému z p. Hospodinovy [Dt 33,2]. Proto srdce moudrých je po jejich p-i, t. j. obrací se k p-i, kde je Zákon Boží [Kaz 10,2], kdežto v levici [Moudrosti] je bohatství [Př 3,16]. K této levici se obracejí jen blázni [= bezbožní, Kaz 10,2]. P-í se přísahá [Iz 62,9] a uzavírá smlouva [1Mak 6,58; Ga 2,9]. Odtud si vysvětlíme Ž 144,8, zvláště když si uvědomíme, že v arabštině p. a přísaha jsou označeny týmž výrazem. [Sr. 2Kr 10,15]. Obhájce stál na pravé straně [Ž 109,31]. Levá strana totiž byla v boji chráněna štítem, kdežto pravá strana byla nechráněna. Ale také žalobce stál u soudu po p-i obžalovaného [Ž 109,6; Za 3,1].

Praví-li NZ, že při posledním soudu „požehnaní Otce mého“ budou postaveni na p-i [Mt 25,31nn], zlořečení na levici, je p-í označena šťastná, příznivá, spásná strana. Sk 2,33nn na základě Ž 110,1 dokazuje, že Kristus po svém zmrtvýchvstání byl p-í Boží vyzdvižen na p-i Boží [sr. Sk 5,31]. Ž 110,1 byl snad původně zpíván při nastolovacích slavnostech. Královský trůn s trůnním sálem byly umístěny na jižní, t. j. pravé straně chrámu, tedy „po p-i Boží“. NZ tento žalm vykládá mesiášsky [sr. Mt 22,41nn]. Ježíš si činí nárok na to, že bude sedět po p-i Boží ne proto, že je synem Davidovým, ale proto, že je Pánem světa [Mt 26,64; Mk 16,19; Sk 2,36]. Tak tomu rozuměl celý NZ [Sk 7,55n; Ř 8,34; Ef 1,20; Ko 3,1; Žd 1,3.13; 8,1; 10,12; 12,2; 1Pt 3,22; Zj 5,1]. Tento vzkříšený Kristus má podíl na Boží slávě; uplatnil ji při seslání Ducha sv. [Sk 2,33].