Benjamin

Benjamin 1. Nejmladší syn Jákobův, jediný, který se narodil v Palestině, na cestě mezi Bethelem a Betlémem, když Jákob putoval do Hebronu. Matka jeho Ráchel, umírajíc při porodu, nazvala svého synka Ben-oni [= syn mé strasti], ale Jákob změnil jeho jméno na Ben-jamin = syn pravice, syn štěstí; pravice byla čestným místem za stará jako dnes a znamenala štěstí [Gn 48,14; 35,16-18]. Po Josefově únosu do Egypta přenesl Jákob svou lásku na Benjamina. Proto mu zbraňoval odejíti s bratřími do Egypta [Gn 42,36; 43,1-17]. Benjamin byl vlastním bratrem Josefovým. Měl 5 synů a dva vnuky a stal se praotcem pokolení, jež mělo jeho jméno [Gn 46,21; Nu 26,38-41; 1Pa 7,6-12].

Toto pokolení zaujalo nevelkou plochu v podobě obdélníku v jižnější části střední Palestiny [Benjamin lze také překládati „syn jihu“] mezi pokolením Efraim na severu a Juda na jihu. I Jerusalem náležel původně tomuto pokolení, aspoň theoreticky, protože teprve David Jerusalema dobyl na Jebuzitských. Na vých. straně tvořil hranici Jordán. Na straně záp. se území Benjaminovo táhlo až k lesnatému okolí Kariatjeharim [Joz 18,15-19].

Benjamínci vynikali střelbou lukem a prakem [1S 20,20.36; 2S 1,22; 1Pa 8,40; 12,2; 2Pa 17,17; Sd 20,16]. Podle Sd 19-21 dostali se do sporu s ostatními kmeny izraelskými; v bratrovražedné válce bylo skoro celé pokolení vyhubeno. Jen 600 mužů se ukrylo ve skále Remmon. Vítězové je opatřili ženami. Kmen se brzy zase vzpamatoval a dal Izraeli prvního krále Saule. Po smrti Saulově zůstali věrní jeho synu Izbozetovi, nenávidíce pokolení Judovo a s ním i dům Davidův. Z pokolení Benjamin pocházeli hrdina Ehod [Sd 3,15] i nepřátelé Davidovi Semei [2S 16,7] a Seba [2S 20,1-7]. Po smrti Davidově význam tohoto kmene poklesl. Část zůstala věrna domu Davidovu i po rozdělení říše za Roboáma a Jeroboáma [1Kr 12,21].

Na území benjaminském byla některá nejvýznačnější bohoslužebná místa izraelská: Ráma [Joz 18,25], Masfa [1S 7,5], Betel [1S 7,16] a Gabaon [1Kr 3,4], Anatot [Jr 1,1].

2. Syn Bilana, knížete čeledí otcovských [1Pa 7,10].

3. Jeden ze synů Charim, žijící v době Ezdrášově, který pojal cizozemku za ženu [Ezd 10,31-32].

4. Jméno dvou bran v Jerusalemě, z nichž horní byla v chrámě [Jr 20,2].