Heslo
Ráchel
Ráchel [= ovce], mladší dcera aramejského pěstitele stád Lábana z Cháran, žena Jákobova, matka Jozefova [Gn 30,22-25] a Beniaminova [Gn 35,16-20]. Její život jest popsán v Gn 29-33,35 od prvního jejího setkání s Jákobem u studnice až po její smrt [Gn 48,7] na cestě z Betlema do Efraty, t. j. nějaké svatyně, zasvěcené snad bohyni plodnosti [viz o tom Bič II., 37]. Podle jedné tradice byla pochována s. od této svatyně poblíž cesty z Bétel do Betlema. Jákob vztyčil na jejím hrobě „znamení pamětné“, t. j. kultický sloup [massebu]; dnes se na tomto místě [6 km j. od Jerusalema a 1,6 km s. od Betlema] ukazuje t. zv. hrob Ráchelin, malá to budova podoby mešity s bílou kupolí. Je to na křižovatce tří cest, z nichž prostřední vede přímo do Hebronu; druhá na východ a třetí na západ. Mt 2,16-18 se drží této tradice betlemské. Podle jiné tradice ležel hrob Ráchelin nikoli v Judstvu, nýbrž v končinách Beniamin v Zelzachu [1S 10,2] poblíž Betelu, vzdáleného asi 18 km sev. od Jerusalema [sr. Gn 35,16]; asi 8 km sev. od Jerusalema leží Ráma, o němž mluví Jr 31,15 jako o místě nářku Ráchelina nad zajetím potomků Jozefových, Efraima a Manassesa [Jr 31,9.18]. Její pláč byl slyšen v Ráma, snad proto, že podle tradice, kterou znal Jeremiáš, toto místo leželo poblíž Ráchelina hrobu [sr. 1S 10,2; viz také Jr 40,1], anebo proto, že Ráma byla vyvýšenina na území zbývajících jejích potomků [kmene Beniamin], odkudž byla vyhlídka do zpustošených krajin Efraimových. Tento obraz o plačící R. se stal podle Mt 2,18 novou skutečností ve vyvraždění nemluvňátek v Betlemě, ačkoli tu naříkali potomci Líe a nikoli Ráchel. Ale v židovské tradici R. i Lía byly vzdělavatelkami „domu izraelského“ [Rt 4,11] a tvořily nerozlučnou dvojici.
Z podrobností, jež bible zaznamenává o R., je příznačné vypravování o tom, jak R. „ukradla modly [hebr. tᵉráfím], kteréž měl otec její“ [Gn 31,19]. Šlo o domácí bůžky, ochránce a strážce domácnosti, které bylo lze ukrýti pod sedlem [Gn 31,34; 35,4; sr. Joz 24,2.14.23].