Studnice

Studnice. Prameny palestinské, ač mívají život krátký, vyznamenávají se vydatností a dobrou jakostí vody, jež byla zachycována v nádržích k veřejnému užívání. Takovou veřejnou s-í byla s. En-Rogel nedaleko Jerusalema [2S 17,17] nebo s. Draková [Neh 2,13n]. Soukromé s. byly vykopávány obyčejně ve skále, kde byl nalezen vydatný pramen, a vyzdívány, aby se voda neztrácela [sr. Jr 2,13]. Bývaly až 20 m hluboké. Snadnější přístup umožňovalo několik stupňů, po nichž se sestupovalo k nabírání vody [Gn 24,16], nebyla-li voda čerpána do věder buď pomocí táhla nebo do okovu, spouštěného po provaze. Někdy bylo při studnici vahadlo na jednom konci zatížené, na druhém opatřené čerpacím vědrem. Byla také už známa čerpací kola [Kaz 12,6]. Čerpání vody pro domácí potřebu bylo úkolem žen [Gn 24,11; J 4,7]. Soukromé s. byly pečlivě hlídány a hájeny a stávaly se nezřídka příčinou hádek [Gn 26,20; Ex 2,16n]. Abraham si dal na př. v Bersabé Abimelechem dosvědčiti, že kopal s-i, jím užívanou [Gn 21,30; sr. Nu 20,17; 21,22]. Neboť s. v Palestině, kde půl roku nepršelo, měly životní význam [Dt 6,11; Sd 1,15]. Otvor s. byl obyčejně opatřen kamennou obrubou [J 4,6] z důvodů bezpečnostních [Ex 21,33n]. Přes otvor byly položeny kamenné desky nebo plachta [Gn 29,2nn; 2S 17,19]. Hospodáři s. „zamykali“ a otvírali jen tomu, kdo o to poprosil. Pís 4,12 přirovnává nevěstu ke s-i zapečetěné, protože její láska byla vyhrazena jen jejímu ženichovi. Jen před výročními svátky bývaly s. nechávány otevřené, aby si poutníci mohli nabrati vody podle libosti. Odmítnouti vodu ze s. žíznivému bylo všeobecně odsuzováno [sr. Gn 24,17n; J 4,7]. Napojiti však stádo bylo považováno za výjimku [Gn 24,19n], za niž se muselo zaplatit [Nu 20,19]. Zasypání s. znamenalo pohromu pro zemi [2Kr 3,19.25], po případě pro nepřátelské vojsko [2Pa 32,3n].

Význačné s., uvedené v bibli, jsou tyto: „S. Živého vidoucího mne“ [Gn 16,14] mezi Kádes a Barad, kam se uchýlila Agar, utíkající před Sarai, manželkou Abrahamovou, a kde se Izák setkal se svou nevěstou Rebekou [Gn 24,62]. Zde také bydlel po smrti Abrahamově [Gn 25,11]. Snad jde o nynější 'Ain Muveilé asi 80 km jz od Bersabé, kde je karavanní stanice na cestě ze Sýrie do Egypta. Je tu několik studnic. Na pouti z Egypta do zaslíbené země pouští sinajskou přišli Izraelci na dvanáct studnic pramenité vody v *Elim [Ex 15,27; Nu 33,9]. Na hranicích mezi územím Juda a Benjamin byla s. Neftoa [Joz 15,9; 18,15], snad dnešní ‘Ain ‘Atam j. od Betléma. Badatelé ji pokládají za „pramen [faraóna] Merneptaha“. S. v Jezreel [1S 29,1], t. j. u důležitého místa nad rovinou Jezreel na j. hranici území Izacharova, kde se utábořili Izraelci před bitvou s Filištínskými. Dnešní ‘Ain Džalúd. Na rovině mezi horami Hébal a Garizim se dodnes ukazuje s. Jákobova [J 4,5], pěkně vyzděná, ve středověku ještě 32 m hluboká, dnes jenom 23 m. *Gihon. *Rogel. *Siloe.

Bůh ve SZ-ě a oživující vliv jeho milosti jsou často přirovnáváni k prameni vod živých, t. j. ke studnicím [Ž 36,10; 84,7; Iz 12,3; Jr 2,13; Jl 3,18; Za 13,1; 14,8]. Nevěstka a postranní žena je přirovnávána k těsné s-i, jež nemůže přinésti žádného občerstvení [Př 23,27]. Podlehne-li spravedlivý nástrahám těch, kteří se neoprávněně vtlačí na jeho místo, je podoben s-i zakalené nohama a zkaženému pramenu, jenž ztratí svou užitečnost [Př 25,26].

Je-li „vodou živou“ [J 4,10n] míněn Duch svatý [sr. J 7,38n; L 11,13], jenž byl první církví pokládán za nejpříznačnější známku věřícího, pak J 4,14 znamená, že ten, kdo přijal Krista, dar Boží [J 3,16; 4,10], nejen že je trvale uspokojen, nýbrž že Duch sv. je v něm pramenem, z něhož vyvěrá věčný život [sr. 2K 3,18; 4,13n]. Snad je tu zahrnuta i myšlenka, že teprve takový člověk se stává duchovně užitečným pro druhé [sr. Iz 58,11]. Podle Zj 7,17 dovede Beránek vykoupené k živým s-ím vod [sr. Ž 23,1n; Zj 21,6]. Podle 2Pt 2,17 jsou Balám a jemu podobní proroci podobni prázdným s-ím a bezdeštným oblakům, slibným sice na pohled [sr. v. 19], ale naprosto neužitečným [sr. Ju 1,12]. O proroku, jenž při zatroubení třetího ze sedmi andělů, přinášejících tresty na lidstvo, zazáří jako pochodeň a je přirovnáván k zářící hvězdě, se praví ve Zj 8,10n, že s. léčivé pramenité vody promění ve smrtonosné hořké vody [sr. Ex 15,23n, kde jde o opačný proces; Ž 114,8]. Zj 16,4 patří do líčení posledních sedmi ran [Zj 15,1-16,21. K jednotlivým ránám viz Ex 9,9.10; 7,17-24; 10,21; 8,3; 9,23] před posledním soudem. Třetí anděl vylévá misku [Kral. koflík] na řeky a s. vod a proměňuje je v krev.