Číslo, číslovka

Číslo, číslovka. Staří Izraelci pravděpodobně neznali číslic; místo nich užívali právě tak jako Řekové písmen své abecedy, jimž přikládali různou číselnou hodnotu: 'álef znamenalo 1, bét 2 atd. Tisíce byly označovány dvěma body nad písmenem. Tak na př. álef se dvěma body značilo 1000, bét se dvěma body 2000 atd. Učení opisovači Písma [masoreti] se snažili tuto soustavu zdokonaliti, protože při číselných údajích, naznačených písmeny, docházelo často k omylům, zaviněným podobností písmen. Velmi snadno byly zaměněny na př. 4 a 200, 6 a 7. Proto už v 5. stol. př. Kr. v některých rukopisech bylo užíváno zvláštních znamének [číslic] pro číselné hodnoty.

Některá čísla měla symbolickou hodnotu; zvláště číslo 7 bylo mezi Semity číslem posvátným [Gn 2,1-3; 4,24; 21,28 a j.]. Sedmý den byl pokládán za den božské přízně [Gn 7,4; 8,10.12], 7 dní trvají slavnosti, 7 dní nečistota, v chrámě je sedmiramenný svícen a p. Snad to souviselo s počtem tehdy známých planet. 70 je potomků Jákobových [Gn 46,27]; Mojžíš má k ruce 70 starších [Nu 11,16]. Desítka byla číslem dokonalosti: 10 přikázání, 10 patriarchů před potopou [až do Noé], 10 patriarchů po potopě [až po Abrama] atd. Také 12 byla oblíbena v denním životě už u starých Babyloňanů [12 obrazů zvířetníku]. Bylo 12 kmenů, velekněz měl 12 drahokamů na svém rouše [Ex 28,21], na 12 býcích spočívalo měděné moře v chrámě [1Kr 7,25], 12 bran má nový Jerusalem [Ez 48,31n; Zj 21,12] a je 12 apoštolů. Číslo 40 a jeho násobek bylo zaokrouhleným číslem [Ex 24,18; Joz 5,6; 1Kr 19,8; Jon 3,4; Mt 4,2]. Opakovalo-li se něco třikrát, znamenalo to zvláštní důraz [Jr 7,1; 22,29; Ez 21,27; Iz 6,3].

Zvláštní význam se dával číselné hodnotě jmen, jež se určovala podle číselné hodnoty písmen. Na př. Abrahamův otrok Eliezer [Gn 15,2] má číselnou hodnotu 318. A právě 318 bojovníků měl Abraham. Chtěl-li Orientálec zatajiti některé jméno, udal jen jeho číselnou hodnotu [Zj 13,18].