Heslo
Beránek
Beránek tvořil důležitou část téměř každé oběti už od nejstarších dob ještě před vydáním předpisů knih Mojžíšových [Gn 22,7]. Při útěku z Egypta bylo nařízeno obětovati beránka bez vady, ročního samce [Ex 12,3.5]. Mojžíšův zákon ustanovoval, že každého jitra a večera má být obětován roční beránek a v sobotu po dvou [Ex 29,38-41; Nu 28,3-4]. Každého prvního v měsíci [Nu 28,11], dále po sedm dní o velikonocích [Nu 28,16.19], v den prvotin [Nu 28,26-27], dále v první den sedmého měsíce [„den troubení“ Nu 29,1-2] a konečně v den smíření [Nu 29,7-8] bylo nařízeno obětovati sedm ročních beránků. Při slavnosti stánků bylo obětováno prvních sedm dní po 14 beráncích, osmý den 7 beránků [Nu 29,13-26]. Ale i při jiných příležitostech mohl býti obětován beránek: při oběti zápalné [Lv 9,3; 23,12], ovce při oběti za hřích jednotlivců [krom knížat Lv 4,22-32], při oběti za vinu [Lv 5,6; 14,12.21] nebo oběti pokojné [Lv 3,6-7; 23,19]. *Beránek Boží, *Oběť, *Beránek velikonoční.