Beránek Boží

Beránek Boží je označení, které Jan Křtitel přisoudil Ježíšovi [J 1,29.36], navazuje tak na Jr 11,19 [prorok označuje tím svou nevinnost] a Iz 53,7 [sr. Sk 8,32], kde je beránek symbolem zástupného utrpení. Jan měl patrně na mysli každodenní oběť beránka v chrámě i vysvobození národa z otroctví egyptského [J 2,13], ježto byl nedaleko svátek velikonoční. Sr. J 19,36 s 1Pt 1,19. Ve Zj se užívá 27 krát slova Beránek pro označení Krista [Zj 5,6; 7,14.17; 13,8; 14,1.4 a j.].

Je příznačné, že pozdní židovství nikdy neoznačovalo Mesiáše [Vykupitele] jako beránka, nanejvýš jako skopce, který vede stádo proti nepřátelům. Je tedy NZ označení jednak samostatným navázáním na Iz 53,7, jednak patrně se dalo pod vlivem toho, že ukřižování Ježíšovo padlo na slavnost pascha [Kral. : fáze], na což navazuje J 19,36 a 1K 5,7. Snad zde působilo i to, že v aramejštině se užívalo jednoho a téhož výrazu pro beránka a služebníka, takže u J 1,29.36 se snad původně v navázání na Iz 53,7 mluvilo o „služebníku Božím“. NZ církev označením Ježíše jako beránka Božího vyjadřovala jednak jeho trpělivost v utrpení [Sk 8,32], jednak jeho bezhříšnost [1Pt 1,19] a konečně smírčí účinnost jeho sebeoběti [J 1,29; 1Pt 1,19]. Jeho smrt znamená počátek nového údobí dějin [vysvobození z otroctví hříchu], právě tak jako beránek velikonoční znamenal počátek vykoupení z Egypta. Ale čin Ježíšův se vztahuje nejen na Izraele, nýbrž na celý svět. Sloveso, které Kraličtí překládají „snímá“ [hřích světa, t. j. smírčí mocí své krve, sr. 1J 1,7], lze také překládat „nese“ [totiž zástupně nese trest a tím odstraňuje vinu]. V každém případě je prostředek k odstranění viny různý: jednou smírčí moc krve, podruhé zástupné nesení viny.