Beránek velikonoční

Beránek velikonoční [Ex 12,1-51; Dt 16,1-8]. O přesnicích [pesah, pascha, Kral. : „Fáze“, *Měsíce] byl již dne 10. nisanu [Ex 12,3] pečlivě vybrán bezvadný beránek; [je jistě pozoruhodné, že Ježíš byl podle J 12,1nn pomazán k pohřbu – sr. Mk 14,8-6 dní před velikonocí, t. j. v noci 9/10 nisanu!]. Tohoto beránka měl hospodář nebo jeho zplnomocněnec dne 14. nisanu k večeru [prakticky po poledni] přinésti na svých ramenou do nádvoří chrámového a tam jej zabít; dělo se to za zpěvu levitů a zachycená krev byla řetězem kněží donesena k oltáři a tam vylita. Stažený beránek byl doma nabodnut na dvě tyče, z nichž jedna probíhala tělem a druhá napříč předníma nohama; kosti při tom nesměly být zlámány [Ex 12,46], maso bylo upečeno na ohni a pojídáno s nekvašenými [„přesnými“] chleby [Ex 12,8.15.17-20] a hořkými bylinami [Ex 12,8], jež připomínaly trpký pobyt v Egyptě. Tento hod se konal v noci, která podle židovského zvyku byla již počítána za součást následujícího dne 15. nisanu, ústředního dne paschálních svátků. Byla to slavnost rodinná [Ex 12,14], a byla slavena toliko v městě Jerusalemě [sr. Dt 16,5-7]; poutníci, kteří nebyli pohromadě se svými rodinami, tvořili při tom v době Ježíšově zvláštní náhradní bratrstva [jejich název byl chaburá]; i Ježíšova stolní pospolitost s učedníky v poslední noc měla podle synoptických evangelií povahu takového náhradního bratrstva. Pro tuto slavnost byl přesný obřadný postup: otec [nebo jiný předsedající] pronášel požehnání nad čtverým kalichem s vínem a na dotaz nejmladšího dítka nebo jiného nejmladšího přítomného [sr. Ex 12,26; 13,8] osvětloval význam jednotlivých úkonů i celého hodu připomínkou vyjití z Egypta; byl při tom recitován oddíl Dt 26,5nn. Podle Mišny účastníci hodu byli skutečně účastni útrap v Egyptě i všeho požehnání Vyjití; hod tedy nebyl jen připomínkou, nýbrž zpřítomněním. Ke konci hodu byly zpívány žalmy chval 113-118 [t. zv. „hallel“]. Z hodu nesmělo nic zůstati k následujícímu dni; proto musely být spáleny všecky zbytky [Ex 12,10]. – Od doby zničení chrámu r. 70 Židé slaví paschální večeři obměněným způsobem: celý obřadný rámec [nekvašené chleby, hořké byliny, připomínka Vyjití] je zachován, avšak nejedí beránka ani jinou pečeni, protože velikonoční beránek mohl býti zabit toliko v nádvoří chrámovém. – Podle synoptických evangelií Ježíš jedl v poslední noc s učedníky beránka, celému hodu však dal nový význam: středem už není beránek, nýbrž chléb a kalich, a základním smyslem není vztah k vyjití z Egypta, nýbrž k onomu jinému, konečnému, pravému Vyjití, jímž je Ježíšova smrt a vítězství. A jako podle Ex 12,14 je památka vyjití z Egypta zřizována již předem, v předvečer této události, tak i Ježíš v předvečer kříže ustanovuje památku hodu chleba a vína [1K 11,24.25; L 22,19]. Čtvrtý evangelista však nelíčí poslední večeření Ježíšovo s učedníky [J 13] v barvách paschálního hodu, nýbrž spíše naznačuje, že Ježíš svou smrtí na kříži je pravým Beránkem [už 1,29.36 a dále 18,28; 19,6; 19,36].