Nevěstka

Nevěstka. Již z nejstarších dob lidské kultury se nám dochovaly zprávy o n-ách, jak ostatně vyplývá i z Gn 38,15; Joz 2,1. Byly dvojího druhu: chrámové n-y a n-y za plat. Chrámové n-y, zasvěcené bohyni plodnosti, oddávaly se prostituci ve službě této bohyně. Jejich protějšek tvořili mužští chrámoví prostituti, jež Kral. označují za „ohyzdné“ nebo „hanebné sodomáře“ [1Kr 14,24; 2Kr 23,7] nebo „psy“ [Dt 23,18]. SZ jasně zakazuje tuto chrámovou prostituci [Lv 18,24-30; Dt 23,17n], která pod vlivem neizraelských kultů ohrožovala i čistotu izraelské bohoslužby. Snad se na toto znečištění vztahuje Am 2,7; 1S 2,22; 2Kr 23,7. Také okolnost, že sloveso smilniti znamená často odpadnouti od Hospodina [Jr 2,20; 3,1; Ez 16,15n; 23,5], ukazuje na prostituci, jež patřila k pohanským kultům.

N. za plat bývá nazývána ženou cizí [Př 5,20; 6,24; 7,5; 23,27], takže se někteří vykladači domnívají, že šlo o cizozemky. Procházely se svobodně městem [Sd 16,1] a upozorňovaly na sebe zpěvem [Iz 23,16]. Zákony assyrsko-babylonské zakazovaly n-ám zastření závojem, což bylo výsadou pouze vdaných žen. Podle Gn 38,15 naopak nevěstky zahalovaly tvář. SZ zakazuje kněžím ženiti se s nevěstkami [Lv 21,7.14], z čehož lze uzavírat, že nekněží takový sňatek uzavírali. Podle Dt 23,17 nesměla být nevěstkou „žádná z dcer Izraelských“ [sr. Lv 21,9]. Soudce Jefte byl synem nevěstky [Sd 11,1] a musel za to snášet příkoří od sourozenců ze zákonité ženy. Děti n-y neměly žádných práv [Dt 23,2]. Peníze za prostituci nesměly být obětovány v chrámě [Dt 23,18]; jinak však zvláště za doby králů byly n-y veřejně trpěny [1Kr 3,16]. Podle Ez 16,24-39 se snad mluví o nevěstincích v Jerusalemě, nejde-li tu spíš o kultickou prostituci.

I v době Ježíšově byla n. pokládána za vyvrhele společnosti [Mt 21,31n]. Rozšíření prostituce v pohanském světě bylo velkým nebezpečím pro první křesťany, takže se jím zabýval i t. zv. apoštolský koncil [Sk 15,20.29] a na mnoha místech i ap. Pavel [Ř 1,24n; 1K 6,9nn; Ga 5,19].