Cizí

Cizí, cizozemec, „příchozí“ [Ex 20,10; Lv 16,29; 17,8; 2S 1,13] značí osobu ne izraelskou, třeba bydlila v Zaslíbené zemi. Cizími byli Izraelcům obzvláště: 1. osoby, které s Izraelskými společně vyšly z Egypta [Ex 12,38], ač Izraelskými nebyly. Tito cizinci se často stávali pramenem slabosti a rozdělení [Nu 11,4-6]; na druhé straně byli svědectvím přitažlivosti lidu Božího [srov. L 14,25-27]; 2. obyvatelé země kananejské, kteří nebyli vytlačeni ze svých sídel [Dt 23,20]; 3. utečenci, otroci, kupci atd. Za vlády Šalomounovy bylo napočteno v zemi 153.000 cizozemců [2Pa 2,17].

Zákon Mojžíšův, kterým bylo upraveno sociální a politické postavení „cizích“, byl velmi liberální. Kromě Moábských a Amonitských [Dt 23,3] byly za jistých podmínek všechny národnosti trpěny podle práva cizineckého, byly i volitelny do civilních služeb, vyjímajíc královskou hodnost [Dt 17,15; Lv 19,33; Dt 10,18-19; Ex 22,21; 23,9]. Cizinec nesměl ovšem přestoupiti žádný základní zákon izraelský [Ex 12,19; Lv 16,29; 17,10; 18,26]. Byl-li nevolníkem, musil býti obřezán [Ex 12,44], byl-li pohostinnu, měl to na vůli, zůstal-li však neobřezán, nesměl míti účast na slavnostech [Ex 12,43-48] a nebyl pokládán za plnoprávného občana. Není úplně zřejmo, zda v tom případě platily i pro něho [jako na př. pro cizince uvedené výše pod 1. a 2.] ohledy právě takové jako k vdově a sirotku [Dt 10,18-19; 14,29; 24,19.20]. Největší nevýhoda spočívala v tom, že se na něho nevztahovalo ustanovení o milostivém létu, stal-li se nevolníkem. Takový nevolník byl nevolníkem „na věky“ [Lv 25,45-46].

V NZ pojmem „cizí“ je označován člověk neznámý [J 10,5], Samaritán [L 17,16.18] aj. *Příchozí.