Ženiti se

Ženiti se. Ježíš pokládal manželství v souhlase s Gn 2,24 [sr. 1,28] za Boží stvořitelský řád [Mk 10,6nn], který nemá být porušován [*Manžel. *Rodina. *Svadba. *Žena]. Ježíš sám zůstal neženat, ale účastnil se jako čestný host svatební hostiny [J 2,1nn], radoval se z dětí, chránil čistotu manželství [Mt 5,27n; L 16,18], ale upozorňoval na okolnosti, kdy platí určité výjimky. Především v dobách blížícího se a hrozícího Božího soudu může být ženění a vdávání příznakem slepé lehkomyslnosti [L 17,26nn]. Ženitba se může státi dokonce vinou a neštěstím tam, kde ochromuje člověka v bezpodmínečné poslušnosti k volání Božímu [L 14,20]. Jsou lidé, k nimž patřil na př. Jan Křtitel a Ježíš sám, kteří se musí vzdáti ženitby a dokonce opustit i rodinu pro království nebeské [Mt 19,12.29; L 18,29n]. A konečně: manželství je Božím řádem jen pro stávající období světa. Po zmrtvýchvstání, jímž nastane nový věk, se lidé „nebudou ž. ani vdávati, ale budou jako andělé nebeští“ [Mt 22,30; Mk 12,25; L 20,35n]. Ale to neznamená, že se Ježíš díval na manželství škarohlídsky a že propagoval všeobecné bezženství.

Také Pavel vychází z Gn 2,24, když v 1K 6,16nn prohlašuje styk s nevěstkou za hřích proti vlastnímu *tělu [řecky sóma], jež je chrámem Ducha sv. a údem těla Kristova. Přesto však je u Pavla jistý sklon k pesimismu. Manželství je mu prostředkem k vyvarování se smilstva [1K 7,2.5], je jakýmsi nutným zlem. Neboť může být překážkou oddanosti Bohu [1K 7,5.32nn], „v nastávající tísni“ [Kral. „pro nastávající potřebu“] je lépe zůstat svobodným a nevdanou [1K 7,26.29]. „Tak dobře činí i ten, kdo se ožení se svou nevěstou, ale ovšem ten, kdo se nežení, učiní lépe“ [1K 7,38 v Žilkově překladu]. Pavel má za to, že je výbornou věcí, aby se muž nedotýkal ženy [1K 7,1, sr. Mt 19,10], a přál by si, aby všichni lidé byli jako on, t. j. neženatí [1K 7,7n], ale pokládá to za zvláštní dar od Boha [charisma, *Duchovní dary], ne za asketický dobrý skutek, který by člověka učinil bližším Bohu. 1Tm 4,3 vystupuje přímo proti křesťanským bludařům, kteří zabraňují ž. se [sr. 1Tm 2,15; 3,2.5.12].