Heslo
Ženka
Ženka, stč. s příhanou lehká žena, poběhlice, prostitutka. U Oz 4,14 jde o chrámové prostitutky [hebr. kᵉdéšá, *Smilník], zasvěcené nemravné Astartině modloslužbě [viz Kral. smilniti]. Ve 2Tm 3,6n mluví pisatel o ženštinách, jež mají obtížené svědomí a z touhy po úlevě upadají do prvního bludu, který se jim nabízí k věření. Chrysostomus upozornil, že zdrobnělina středního rodu, jíž je zde užito [gynaikarion] se může vztahovati na obě pohlaví: „Kdo je snadno oklamán u víře, je bláznivá ženština, buďsi muž či žena“.
Pisatel 2Tm tu má na mysli horlivost bludařů, kteří k získání novověrců se vluzují do domácností a zde působí zvláště na charakterově slabé, nezřízenou minulostí obtížené ženy, snad z vyšších společenských vrstev, které v křesťanství tuší pravdu, ale upadají snadno do rukou nespolehlivých zbožných žvanilů. Hrají si s pravdou jako se zajímavým předmětem rozhovoru, ale slyší-li o pokání, víře a soudu, spravedlnosti a cudnosti, odsunují to na „příhodnější dobu“ [Sk 24,24nn] a tak ke skutečnému poznání pravdy nepřijdou.