Žeň

Žeň, doba žatvy, sklizně. Ve starověké Palestině lze rozeznávati ž. ječmene [Rt 1,22], po níž asi za 14 dní následovala sklizeň pšenice [Gn 30,14; Rt 2,23] a ještě později ostatních druhů obilnin. Zahájena byla obětí prvního snopku [Lv 23,10]. V nížinách začínala ovšem mnohem dříve než ve vyšších polohách. V údolí Jordánu sklizeň ječmene připadla už na počátek dubna, kdy se Jordán rozvodňuje [Joz 3,15], tedy ihned po období dešťů [1S 12,17n; Př 26,1]. Pšeničná ž. na horách počínala v červnu v době největšího parna [Iz 18,4]. Žně byly provázeny radostnými náboženskými slavnostmi [Iz 9,3]. Slavnosti *přesnic [Lv 23,6.10nn; Nu 9,10n], *týdnů [Ex 34,22n] a *stánků [Ex 23,16; Lv 23,34] souvisely se žní a dožínkami [*Slavnost]. Žně vlastně trvaly od 2. velkonočního dne [16. nisanu] až do letnic [Dt 16,9]. Při žních se zpívalo [Ž 126,5n], mimojdoucí blahopřáli žencům hlasitým žehnáním [Ž 129,8], z požatého obilí byl napřed vybrán plevel [Mt 13,30] a potom vázáno v snopky, jež konečně byly sváženy na mlat [sr. Jr 50,26] a zde mláceny buď mlátičkami [*Mlácení] nebo poháněním dobytka po rozprostřeném obilí [Dt 25,4].

V přeneseném slova smyslu se mluví o rozsívání dobrých nebo zlých činů a odpovídající tomu žni [Jb 4,8; Př 22,8]. Soudy Boží nad národy jsou přirovnávány ke žni [Iz 27,11; Jl 3,13], při níž Bůh vybere Izraele jako drahocennou pšenici z pohanských plev [Iz 27,12]. Zejména v NZ-ě je Boží soud přirovnáván ke žni [Mt 13,30.39.41nn; Mk 4,29; Zj 14,15n]. Při tom nejde vždy jen o poslední soud, nýbrž často o rozhodné okamžiky v přítomnosti, kdy je nutno se rozhodnout buď pro Ježíše Krista nebo proti němu [Mt 9,37n; J 4,35; sr. Mt 3,12]. Toto rozhodnutí v přítomnosti je přirovnáváno k rozsívání, soud ke spravedlivé žni. Kdo rozsíval tělu, sklidí zánik, kdo rozsíval Duchu, t. j. rozhodl se pro to, co pochází z Ducha, sklidí život věčný [Ga 6,7nn]. Obraz žně obsahuje tedy hrozbu i zaslíbení.

Ke žni je přirovnávána i práce apoštolů, kteří sklízejí to, co Kristus zasel [J 4,36nn]. Také sbírka na chudé v Jerusalemě je srovnávána s rozséváním, jež přinese patřičnou ž. v tomto i v budoucím životě [2K 9,5nn]. Apoštolské rozsívání duchovních věcí opravňuje ke sklízení, podílnictví na hmotných statcích sboru. Ale Pavel se tohoto práva žně raději zřekl, aby nepřekážel dílu Kristovu [1K 9,9.19].