Heslo
Obilí
Obilí [Kral. stč.: obilé]. Nejznámějšími druhy v Palestině byly pšenice, ječmen, špalda [druh pšenice] a proso [Ex 9,32; Dt 8,8; Iz 28,25; Ez 4,9]. O. bylo v Palestině zjevem tak obecným, že rčení: „obilí a víno“ bylo označením pro všechny plodiny země [Gn 27,28; Dt 7,13]. Ječná zrna se jedla i syrová [Dt 23,25; sr. Mk 2,23]. Jinak bylo ječmene užíváno jako pícniny. „Sedm klasů ze stébla jednoho“ [Gn 41,22] nebylo zjevem v Egyptě tak neobyčejným. Víceklasá stébla ječmene jsou dodnes ukazována v Palestině. Pšenice byla ukládána v domácnostech pro běžnou potřebu [2S 4,6]; také byla uschovávána ve vyschlých cisternách [2S 17,19]. Za časů Šalomounových bylo zemědělství v Palestině tak pokročilé, že obilí bylo vyváženo do Tyru na výměnu za jiné zboží [Ez 27,17 sr. Am 8,5]. „Hojnost obilí“ tvoří část Jákobova požehnání [Gn 27,28]. Podle Am 8,6 vyděračští obchodníci prodávali i obilné plevy, jež byly obyčejně vyhazovány.