Sbírka

Sbírka. O dobrovolné sbírce k vybavení bohoslužebného stánku čteme v Ex 35,4-29. Na výzvu Mojžíšovu sebral lid mezi sebou 1436 kg zlata, 4390 kg stříbra, 3476 kg mědi. Je příznačné, že se tato sbírka z ochotného srdce nazývá obětí [Ex 35,5]. Horlivost lidu byla tak veliká, že ji Mojžíš musel mírniti [Ex 36,5n]. Ve 2Pa 24,6 jde o náboženskou daň, „sbírku Mojžíše, služebníka Hospodinova“, která nebyla vybírána každoročně, ale mohla býti vypsána, kdykoliv se naskytla potřeba [2Kr 12,4]. Ale podle Ex 30,12n se zdá, že šlo přece jen o pravidelnou roční daň [sr. Neh 10,32n; Mt 17,24n] na potřeby kultu. Od doby Makkabejských každý Žid mimo Palestinu považoval za svou povinnost posílati vedle pravidelné daně také dobrovolný dar do Jerusalema na udržování bohoslužeb.

V podobném smyslu jest rozuměti řeckému výrazu logeia, který Kral. v 1K 16,1n překládají s. Nejde o daň v pravém slova smyslu, nýbrž o dobrovolný dar ve prospěch jerusalemského sboru, který vstupuje na místo židovských příspěvků jerusalemskému chrámu. Pavel radí, aby každý vždy v neděli dal stranou a uložil, co je mu možno, aby se sbírky nedály teprve, až by sám přišel. Že Pavlovi nešlo o nic, co by se nějak podobalo nuceným dávkám, je patrno z toho, že jindy pro sbírku užívá řeckého výrazu charis [= milost, 1K 16,3; 2K 8,4n], diakonia [= služba, Ř 15,31; pomoc 2K 9,1], eulogia [= požehnaný čin, šlechetný dar, 2K 9,5], leitúrgia [= svatá služba, liturgie, 2K 9,12] a koinónia [= pospolitost, jež se sdílí s druhými o všecko, sr. Neh 8,10.12; Ga 6,6]. Zvláště tento poslední výraz ukazuje, že s. není Pavlovi jen peněžní záležitostí, nýbrž především výrazem nejhlubšího duchovního obecenství a duchovní pospolitosti, jež vzniká „v Kristu“ [2K 9,13 „sdílnost“, Ř 15,26 a 2K 8,4 „sbírka“] a přináší milost [2K 8,4]. Pavlovi nezáleží tak na množství sebraných peněz, jako na vyjádření duchovní pospolitosti a sounáležitosti křesťanů, v níž má Bůh zvláštní zalíbení [Žd 13,16]. Tyto sbírky misijních sborů ve prospěch chudých sboru jerusalemského měly býti také viditelným projevem a potvrzením jednoty církve z Židů i Řeků, obřezaných i neobřezaných. Proto Pavlovi tak velice záleží na tom, aby jerusalemští bratři tuto sbírku přijali opravdu rádi a s pravým pochopením [sr. Ř 15,31].