Terafim

Terafim, obrazy domácích bůžků, ochránců a strážců domácnosti nebo domácího božstva [tᵉráfím je sice množné číslo právě tak jako ᵉlóhím (= bohové), ale může označovat i božstvo]. Podle bibl. zpráv mohly být různé velikosti. Daly se snadno ukrýti pod velbloudí sedlo [Gn 31,19.34, kde Kral. hebr. tᵉráfím překládají výrazem modly] anebo dosahovaly velikosti dospělého muže [1S 19,13, kde Kral. překládají hebr. výraz slovem obraz], ač vykopávky dosud neobjevily t. takové velikosti. Ráchel ukradla t. svého otce Lábana, když prchala se svým mužem Jákobem do země Kananejské [Gn 31,19.34]. Podle zákona starých Churrijců [bibl. Horejští, Gn 14,6], posemitštěných potomků národa, jenž sídlil ve 3. a 2. tisíciletí př. Kr. na území od vých. břehu Tigridu přes Assyrii až částečně i do Kappadokie, ten, kdo se zmocnil t., byl pokládán za majitele celého jmění rodiny. Jákob ovšem dal v Sichemu rozkaz, aby jeho lid odvrhl všecky cizí bohy a zakopal je pod dubem u Sichemu [Gn 35,2nn]. Zdá se, že t., o nichž se mluví v souvislosti s *efodem [Sd 17,5; 18,14.20], patřily k věštecké praktice starých Izraelců a Semitů vůbec. O babylonském králi čteme u Ez 21,21, že se bude doptávati model [hebr. tᵉráfím] a hleděti bude do jater. U Za 10,2 jsou „obrazy“ [hebr. tᵉráfím] srovnávány s věštci, kteří prorokují faleš [sr. 1S 15,23]. Možná, že t. bylo označením modly, jež byla oblékána do efodu, t. j. věštecké zástěry s kapsou na věštecké kamínky. Badatelé se shodují v tom, že t. byla součást domácí svatyně, jak o tom svědčí vypravování o svatyni Míchově [Sd 17,4nn; 18,5n], kterou vyloupili členové pokolení Dan [Sd 18,17nn]. Žena Davidova Míkol také měla t. [1S 19,13]. Proroci se obraceli proti tomuto druhu zjišťování budoucnosti, jenž bujel zvláště v sev. říši [Oz 3,4]. Podle 2Kr 23,24 Joziáš vyplenil t. spolu s jinými modlářskými ohavnostmi. Ale zdá se, že i v době po zajetí někteří Izraelci užívali s oblibou t. [Za 10,2] pro soukromou věšteckou službu.