Heslo
Faleš
Faleš má ve SZ tentýž význam jako lež a je projevem vnitřně rozdělené duše a rozdvojeného srdce [Ž 12,3]. Proto falešný člověk se musí zhroutit a neostojí právě tak jako modla [= faleš Jr 10,14; 51,17]. Faleš a vítr jsou dvojníci [Oz 12,1]. Není v nich ducha, jenž upevňuje; není v nich síly. Být falešný, znamená zrazovat sama sebe, svou vlastní duši [2S 18,13]. Někde Kraličtí mluví o oklamání a marnosti, když myslí na faleš a falešnost [Iz 1,13; Ž 60,13; 108,13; Jr 18,15; Iz 59,4]. Někde je faleš totéž co hřích. Neboť i hřích rozdvojuje duši.
Falešný prorok [Mt 7,15; 24,11; Mk 13,22; L 6,26; Sk 13,6; 2Pt 2,1; 1J 4,1; Zj 16,13; 19,20; 20,10] je ten, který hlásá něco, nač nelze spolehnout [Za 10,2], co nemá podstaty a narušuje duši. Falešný bratr [2K 11,26] označuje člověka, jenž se bez vnitřního oprávnění vloudil do křesťanského společenství [Ga 2,4], ač skutečného obecenství nemá. Falešný učitel [2Pt 2,1] vystupuje jako učitel, ale spasitelnou pravdu křesťanství nezná, a tak šíří bludy [faleš]. Falešný Kristus, falešný mesiáš je ten, který se vydává neoprávněně za zaslíbeného Krista [Mt 24,24; Mk 13,22] na rozdíl od Antikrista, který je odpůrcem Kristovým. Falešný apoštol je ten, kdo se vydává za apoštola, ale nemá zmocnění od Krista. Prozrazují svou nevázanost na Krista tím, že hledají svých věcí, touží po velikosti [2K 11,5.13] a slávě. Pavel tu myslí na své judaistické odpůrce, kteří chtěli ze sborů vytlačit jeho vliv.