Modla

Modla. Modlářství je ve své podstatě uctívání přírody jako božstva a vystavování buď umělých nebo přírodních předmětů k modlitebnímu zbožňování. Modlou je vše, co nějak souvisí s božstvem a představuje božstvo: posvátné kameny [ašery], stromy [dub v Mamre], rytiny a obrazy [zlaté tele] a pod. Téměř každý vršek v Palestině byl modlářskou svatyní. Jiným způsobem modlářství je uctívání hvězd a slunce, slunečních obrazů [2Pa 34,4], měsíce [Jr 7,18; 44,19]. Téměř všecky druhy modlářství souvisely nějak s prostitucí [Nu 25,1nn; Dt 23,17n; 1Kr 14,24; Oz 4,13] a lidskými oběťmi [2Kr 17,17; Jr 7,31 a j.]. Ne nadarmo SZ nazývá modloslužbu smilněním [Oz 4,12; 9,1].

Jak snadno upadal lid izraelský přes všecky zákazy [Ex 23,24; 34,13; Nu 33,52; Dt 7,5 a ovšem Ex 20,4n; Dt 5,8n] v modlářství, naznačují mnohá vypravování [na př. o Ráchel, jež se nedovedla odloučiti od model svého otce Gn 31,30.32-35]. Tato vypravování ukazují také na jednu příčinu izraelského modlářství: byly to zbytky staré izraelské modloslužby [Joz 24,2], které vedly ke zvláštnímu synkretismu, t. j. slučování model s bohoslužbou Hospodinu. Tak v Samaří „Hospodina ctili, však přece bohům svým sloužili vedle obyčeje národů těch, odkudž přivedeni byli“ [2Kr 17,33]. Lze chápati, že i dlouholetý pobyt izraelských kmenů v Egyptě způsobil neblahý návyk na egyptská božstva: Aron k žádosti lidu ulil zlaté tele, představitele egyptského božstva Apise [býka]. Sr. Joz 24,14; Ez 20,7. Později pak působil příklad podmaněných národů.

Historie starozákonního lidu je ustavičným zápasem mezi modloslužbou a pravou bohoslužbou. Už Sd 2,12n poznamenává, že se lid uchýlil za bohy cizími. Příběh o Míchovi [Sd 17 a 18] ukazuje, jak s uctíváním Boha spojovali staré modlářství. Jen působení velkých prorockých osobností vyvolávalo na čas odvrat od modlářství [1S 7,3-6]. Ustanovení krále pak bylo přímo uvolněním všech modlářských pudů: Šalomoun s každou svou ženou přinesl do Jerusalema božstva všech možných národů, jež byla veřejně uctívána. Roboám, syn ammonitské matky, pokračoval v modlářství Šalomounově [1Kr 14,22-24]. Jeroboám z důvodů politických, ale také proto, že sdílel egyptský názor na božnost králů, postavil dvě zlatá telata, jedno v Betel, druhé v Dan, aby odvrátil lid od putování do Jerusalema [1Kr 12,26-33]. Achab, který pojal za choť princeznu sidonskou, vystavěl chrám Bálovi a oživil všecky modlářské neřesti Amorejců [1Kr 21,26]. Od té doby se stala modloslužba Bálová obecnou i v Judstvu [2Kr 16,3; 17,8], neboť příklad severní říše působil i na říši jižní. Ezechiáš, nastoupiv na trůn, usiloval vyčistiti zemi od modlářství [2Pa 29,3.15-18], ale lidu tyto reformy příliš neimponovaly [Iz 29,13]: zůstal při ctění rty a bázeň před Bohem plynula jen z přikázání lidských. Přeze všecko úsilí izraelských proroků a učitelů, kteří zesměšňovali neschopnost a marnost model [Ž 115,2-8; Iz 2,8.18-21; 40,19n; 44,9-20; Jr 10,3-5], mizí po smrti Joziášově na oficiálních místech poslední snaha po obnovení čistého monotheismu. Ani zajetí nevyhladilo sklon k modlářství. Proto se snažil Ezdráš odstraniti nejprve ženy-cizozemky [Ezd 9]. Ex 22,20 a Dt 17,2-5 ustanovuje sice trest smrti za modlářství, ale srdce člověka tíhne spíše k modlářství než k pravé bohoslužbě v duchu a pravdě. Až zase za válek Makkabejských projevil Izrael určitou odolnost proti modlářství, když Antiochus Epiphanes chtěl zavésti modloslužbu oficiálně do Jerusalema.

Když se křesťanství dostalo z Palestiny do pohanských zemí, musilo začíti boj proti modlářství znovu. Ovšem, tenkrát už bylo modlářství v úpadku. Rozumí se, že pro Pavla jako pro ostatní apoštoly modly nejsou božstva [1Te 1,9; Ga 4,8], nýbrž produkty lidského hříchu a bláznovství [Ř 1,23], ale Pavel vidí za modloslužbou působení démonů [1K 10,19n; sr. 8,5; Dt 32,17]. Účast na obětní hostině byla účastí na modlách [*Jídlo]. Právě proto mu bylo m-í mimořádně hrubým hříchem, jež uvádí v seznamu neřestí [1K 5,10n; 6,9; 10,7. 14; Ga 5,20 sr. 1Pt 4,3; Zj 21,8; 22,15]. Jest příznačné, že i lakomství je mu modloslužbou [Ef 5,5; Ko 3,5 sr. Mt 6,24]. Vše, co odvádí od Boha, patří pod pojem m. [F 3,19; 1J 5,20n]. *Jídlo.