Roboám

Roboám [= lid je rozšířen nebo (božský) Příbuzný rozšířil], prvorozený syn a nástupce Šalomounův [1Kr 11,43]. Jeho matka slula Naama, princezna ammonitská [1Kr 14,31]. Nastoupil vládu na trůně judském v 41 letech. Kraloval 17 let [932-915], a to pouze nad kmenem Juda, Simeon a částí kmene Beniamin, zatím co severních deset kmenů, dávno žárlivých na přednostní postavení jihu proti severu a v poslední době úpějících pod vysokými daněmi, zvolilo si na *podnět proroka Achiáše někdejšího úředníka Šalomounova Jeroboáma. Stalo se tak na shromáždění zástupců 12 kmenů v Sichem Efraimově, když Roboám na radu mladších svých rádců odepřel zmírnění dávek a břemen z dob Šalomounových [1Kr 12,14]. Roboám nadto ještě neprozřetelně poslal Adurama k vybrání daní [1Kr 12,18; 2S 20,24]. Z výpravy, kterou chystal proti odbojným kmenům, sešlo na radu a zakročení proroka Semaiáše [1Kr 12,21-24; 2Pa 11,1-4]. SZ nás nenechává na pochybách, že k rozdělení říše došlo z důvodů náboženských na „potrápení semene Davidova“ pro pohanskou modloslužbu [1Kr 11,29-39]. Jeroboám snad podněcoval Sesáka, krále egyptského, proti Roboámovi. V pátém roce jeho vlády Sesák skutečně přitáhl s ohromným vojskem k Jerusalemu, kterého dobyl. Chrám zbavil pokladů a Roboáma uvedl pod plat [1Kr 14,25-28; 2Pa 12,2-12]. Ale ani severní říše Jeroboámova neušla plenění, jak se dovídáme z nápisů egyptských ve chrámě karnakském. Proto také Jeroboám přenesl sídlo královské ze Sichem do Fanuel v Zajordání [1Kr 12,25]. Zdá se, že se vojsko egyptské neodvážilo do hor efraimských. Sesákovi se však nepodařilo učiniti z Palestiny egyptskou provincii. Vrátil se s bohatou kořistí do Egypta. Roboám, který snad na čas uprchl z Jerusalema, vrátil se znovu k vládě. Rovněž Jeroboám přenesl sídlo vlády do Tersy. Roboám zahájil opevňování měst na jihu i na západě proti Egyptu a Filištínským [2Pa 11,5-12]. Města rozdělil svým synům, v jejichž čelo postavil korunního prince Abiáše, syna Maachy. R. měl 18 žen, 60 ženin, 28 synů a 60 dcer [2Pa 11,21]. Za něho ujalo se uctívání Astarty, pěstované zvláště ženami Roboámovými [1Kr 14,22-24]. Avšak myšlenka jednoty náboženské mezi severními a jižními kmeny nezmizela ani tehdy, když Jeroboám povýšil staré svatyně v Bethel a Dan na svatyně královské. Chrám jerusalemský působil přitažlivě zvláště na levity severní říše, kteří přešli do Jerusalema, když se v severní říši náboženství státní vlivem královým odpoutalo od zákona Mojžíšova. [2Pa 11,13-17]. Ale po třech letech i Judstvo propadlo modlářství [2Pa 12,1]. Nástupcem Roboámovým byl jeho syn Abiáš [915-912] [1Kr 14,21.31; 2Pa 12,13.16].