Shromáždění

Shromáždění. Tak překládají Kral. hlavně dva hebr. výrazy: káhál a 'édá jež často ovšem překládají také jinak. Tak káhál překládají také zástup [Gn 28,3; 48,4; Ezd 10,1; u Jr 44,15 jde o zástup žen], množství [Gn 35,11], zběř [stč. = sebranka, cháska, Ez 32,22] a pod. Stejně 'édá [= smluvené, ustanovené, svolané shromáždění] je překládáno na různých místech na př. zástup [Př 5,14], množství [Nu 1,2; Ex 16,1n; Lv 19,2], lid [Lv 24,14; Nu 31,16], rota [Nu 16,5; 27,3; Ž 22,17; 86,14], zběř [Ž 106,17] a pod. Jakékoli množství lidu na jednom místě mohlo být nazváno s., na př. s. bojovníků nebo diváků [1S 17,47], útočných národů [Jr 50,9; Ez 16,40; 23,47; 38,15], rodinných příslušníků [Jb 16,7] a pod. V Sd 14,8 je roj včel označen hebr. 'édá. Ale oba hebr. výrazy se soustřeďují víc a více, zvláště v poexilní literatuře SZ, na s. Izraele jakožto náboženského celku, i když se k tomuto s. počítali někdy i příchozí, děti a ženy [Ex 12,3.19; 16,22; Nu 15,15]. Celý Izrael, všechen Izrael byl nazýván s. [Ex 12,3.19.47] nebo „všecko množství [káhál] shromáždění ['édá] izraelského“ [Ex 12,6], „všecko množství synů izraelských“ [Nu 1,2; Ex 16,1n; Lv 19,2], s. Hospodinovo [k označení toho, kdo svolává, shromažďuje, Nu 20,4; 27,17; Dt 23,2n; Joz 22,16; 1Pa 28,8; Neh 13,1; Ž 74,2; Mi 2,5], lid Hospodinův [Nu 31,16], s. lidu Božího [Sd 20,2], při čemž se užívá obou hebr. výrazů bez jasného rozlišování mezi oběma pojmy. Zvláště pak kultické slavnosti byly nazývány s. Izraelské [1Kr 8,14.22.55.65; 2Pa 6,3.12n; 30,13; Ž 22,23.26], s. Judské [2Pa 20,5; 30,25], s. svatých [Ž 89,6; 149,1]. Tato s. byla obyčejně svolávána troubami [Jl 2,15n]. Jsou to s. svatá [hebr. mikrá' = svolání, Lv 23,2.36], a to každé soboty [Lv 23,1-3], prvního a sedmého dne slavnosti přesných chlebů [Ex 12,16; Nu 28,18.25; v Lv 23,7 je hebr. mikrá' přeloženo českým „sbor“], o „slavnosti téhodnů“, letnicích [Lv 23,15-21], prvního a sedmého dne sedmého měsíce [Lv 23,24-28; Nu 29,1] a prvního a osmého dne slavnosti stánků [Lv 23,34-36; Neh 8,18]. Všecka práce byla v těchto dnech zakázána. Badatelé se rozcházejí ve vymezení rozdílu mezi káhál a 'édá. Jedni tvrdí, že jde o souznačné pojmy [Nu 16,3; Sd 20,1n], druzí se domnívají, že 'édá je širším pojmem [„všecko množství Izraelské“] než káhál, jež prý se skládala jen z vybraných zástupců lidu [Lv 4,13n], kteří museli vyhovovat určitým podmínkám [sr. Dt 23,1n; Neh 13,1; Pl 1,10]. Tito vykladači se dovolávají obratu „všecko množství [káhál] shromáždění ['édá]“, t. j. výběr ze shromáždění [sr. Nu 14,5]. Ale toto rozlišení nelze provésti na všech místech. LXX ovšem překládá hebr. 'édá většinou výrazem synagógé, káhál pak výrazem ekklésia, snad pro jakousi souzvučnost hebr. a řeckého výrazu. Pozdější židovstvo začalo mezi oběma pojmy rozlišovati v tom smyslu, že synagógé znamenalo s. na určitém místě [naše sbor], kdežto ekklésia označovalo Izraele, t. j. všecky ty, kteří „Bohem byli povoláni ke spáse“. Toto rozlišení se prosadilo i v křesťanské církvi. Viz níže! *Hora shromáždění [Iz 14,13] na nejzazším severu, označení staroorientálního Olympu, příbytku božstev. Babylonský král toužil po tom, aby se mohl usadit na této hoře a tím manifestovat svou rovnost s velikými bohy. *Stánek úmluvy. *Církev.

V NZ jde jednak o překlad řeckého synedrion [= synedrium *Rada 2.; Mk 15,1; Sk 5,41; 23,1], jednak o překlad řeckého synagógé [= místní, křesťanský sbor, shromáždění, Jk 2,2], a konečně o překlad řeckého ekklésia [*Církev 4; Ř 16,5; 1K 14,28. 33nn]. Zvláštního výrazu [episynagógé] je užito v 2Te 2,1 a Žd 10,5. Ve 2Te 2,1 jde o opak rozptýlení [sr. Ž 147,2; Mt 24,31; Mk 13,27; 1Te 4,17]. Žilka překládá: „Našeho shromáždění před něj“ [Krista], Hejčl-Sýkora: „Našeho spojení sním“, Škrabal: „Našeho připojení k němu“. Žd 10,25 se obyčejně vztahuje na křesťanská bohoslužebná shromáždění, jež někteří opouštějí. Souvislost, v níž je uveden tento verš, a sloveso enkataleipein [= nechat na holičkách, opustiti někoho, zvláště o zrádcích] ukazuje, že tato slova mají ještě hlubší význam: jde také o lhostejnost, neúčastenství na vnějším a vnitřním životě, na prospěchu a utrpení křesťanské pospolitosti jako celku i mimo nedělní hromáždění. Je to známka ochlazení ve víře a vyznavačství. Theodoret [poč. 5. stol.] vykládá řecké episynagógé pojmem symfónia [naše symfonie], v níž mají žít křesťané navzájem. *Shromážditi, shromažďovati.