Shromážditi, shromažďovati

Shromážditi, shromažďovati, dohromady svésti, svolati [Lv 8,3; Nu 1,18; 8,9; sr. 10,7; 20,8; Dt 4,10; 31,12.28; 1Kr 8,1; 12,21; 1Pa 13,5; 15,3; 28,1; 2Pa 5,2; Ž 106,47; Mt 22,10 a j.], [na]hromaditi, nakupiti [Př 25,22], uskladniti [Ex 23,10; Lv 23,39; Mt 3,12; 6,26; 13,30; L 12,17n], sebrati [Př 25,1; L 15,13] a pod. Mt 13,47 překládá Žilka: „Dále je podobno království nebeské síti, která je vrhána do moře a zabírá, všeliký druh ryb.“ Ř 2,5; 2K 12,14 užívá řeckého slovesa thésaurizein [= thesaurovati, hromaditi na poklad, sr. J 4,36]. 2Tm 4,3 mluví ironicky o těch, kteří podle vlastních libůstek budou běhat od jednoho učitele ke druhému, takže si jich nahromadí na tucty, jen aby se nemuseli přidržet střízlivé pravdy evangelia [sr. 2Tm 3,7].

Theologický a eschatologický význam má výraz s. tam, kde se mluví o tom, že Hospodin shromáždí svůj lid, rozptýlený mezi pohany [Dt 30,3; 1Pa 16,35; Ž 106,47; 107,3; 147,2; Iz 40,11; 43,5; 54,7; 56,8; Jr 23,3; 29,14; 31,8.10; 32,37; Ez 28,25; 36,24; Mi 2,12; 4,6; Za 10,8.10]. Je to popis vykupitelského činu Božího, na nějž navazuje Ježíš, když mluví o své činnosti [Mt 23,37; 24,31; Mk 13,27; L 13,34; J 11,52; sr. Mt 13,30]. On shromažďuje rozptýlené a zaběhlé ovce domu izraelského, které jsou jeho a Božím majetkem. Kdo mu v tom nepomáhá, kdo je k němu lhostejný anebo chce uchovat vyčkávací neutralitu vůči němu, ve skutečnosti rozptyluje, zahání od něho ovce [Mt 12,30], je spolupracovníkem satanovým, i když si toho není vědom [L 11,17-23]. V Ef 1,10, je užito řeckého anakelaiústhai [= znovu uvésti v úhrnnou sumu jednotlivé položky; zopakovati hlavní body, rekapitulovati], které zde podle souvislosti znamená někoho znovu uvésti v čelo, učiniti hlavou [Ef 1,22], korunovati dílo, seskupiti věci tak, že je vše podřízeno jedné hlavě. Tím, že církev obdržela v Kristu svou hlavu, nastala zásadní změna ve všem: vše obdrželo svou korunu, své vyvrcholení a naplnění. To, co bylo v Božím plánu od samého počátku jeho díla skrytě obsaženo, bude v Kristu ukončeno. Neboť na Krista to vše bylo zaměřeno jako k cíli a vyvrcholení. Škrabal poznamenává: „Jako stvoření bylo vykonáno skrze Slovo-Syna, tak i o díle vykoupení [Bůh] rozhodl, že se stane jen skrze něho. Bůh pak řídil lidstvo k tomu, aby v určené době, v době mesiášské, se vyplnilo předem rozhodnuté dílo vykoupení. Vykonal je Ježíš Kristus, a tak se stal novým způsobem středem všeho stvoření jím vykoupeného. Hřích uvedl do stvoření nepořádek, jako by je rozdrobil, Ježíš Kristus, který odstranil hřích, znovu vše spojil v jeden celek, a ten v novosti dále udržuje a vede ke konečnému cíli.“