Poklad

Poklad, stč. = co se skládá na hromadu, zvl. o penězích a drahocennostech. Kral. tak většinou překládají hebr. ’ósár, odvozené podobně jako stč. poklad od slovesa hromaditi, kládati na hromadu. Většinou jde o to, co se skládá [zlato, kovy, nádoby, obilí a pod., na př. Joz 6,19.24; 1Kr 7,51; 14,26; 15,18; 1Pa 26,20.26; 2Pa 32,27; Př 10,2; 15,16; Am 3,10], nebo také o místo, kde se to skládá [Dt 28,12; 1Kr 15,18; 2Kr 20,15; Jb 38,22; Ž 135,7], tedy pokladnice [Jr 38,11], stodola [Jl 1,17], obilnice [Mal 3,10], sklep [1Pa 27,27], špižírna [2Pa 11,11], zbrojnice [sr. Jr 50,25]. „P-y skryté v písku“ [Dt 33,19] prý znamenají podle některých malé lastury korýšů, z nichž se vyrábělo barvivo. „P-y skryté“ u Iz 45,3 jsou drahocennosti, uschované v tajných skrýších, jakých podle starověkých vyprávění [Xenofon] měl na př. král Kroisos pohádkové množství. Kyrovi se dostaly všecky do rukou. Také Babylon měl plno takových p-ů [Jr 50,37; 51,13]. Zdá se, že v pokladnicích královských bývaly ukládány i důležité státní listiny [Ezd 5,17]. Primitivní představy, že vodstvo, sníh, kroupy a vítr jsou uloženy ve velkých zásobných nádržích, tvoří podklad básnického zpracování v Ž 33,7 [Zeman překládá: „Shrnuje vody mořské jako stoh, do nádrží ukládá hluboká vodstva]; Jb 38,22; Ž 135,7“ [Zeman: „Vyvádí vítr ze svých komor“, Jr 10,13]. Podle Iz 33,6 bude mít Sión místo p-ů, vyloupených Assyřany, p., t. j. nevyčerpatelnou zásobárnu síly, spásy, moudrosti, poznání a svaté bázně v samém Hospodinu. Za to p-ové bezbožně nabytí nebo lživým jazykem shromáždění nejsou k ničemu [Př 10,2; 21,6, sr. 15,16; Jr 15,13]; a spoléhání na p-y je bezbožnost, která neujde trestu [Jr 48,7; 49,4]. V apokryfních knihách SZ se mluví o p–u almužen, uschovávaném v nebi [Tobiáš 4,8nn], o víře, složené na p. [4 Ezd 6,5], jímž se lze vyplatit při posledním soudu.

Ježíš rozhodně zamítal shromažďování pozemských p-ů nejen proto, že jsou pomíjející [Mt 6,19; L 12,16-21], ale především proto, že zotročují srdce [Mt 6,21; Mk 8,36], svádějí k falešným úsudkům [sr. L 12,15.19n; Ř 1,18nn], vedou k falešné praxi [Jk 5,3, sr. Ř 2,5] a ochromují schopnost viděti věci Boží [Mt 6,23]. Proto Ježíš doporučuje těm, kdo se hlásí k němu jako učedníci, aby raději prodávali své statky a za takto získané peníze dávali almužny a tak se připoutávali k nebi [L 12,33n; 16,9; 18,22nn], kde si tak hromadí p. [thésauros], jenž je potáhne za sebou [Mt 19,21; 6,21]. Ježíš tu mluví obraty, běžnými v tehdejší židovské theologii, ale zbavuje je myšlenky záslužnictví. Jen ten, kdo je „v Bohu bohatý“, t. j. bohat v očích Božích, před Bohem [L 12,21], má naději na život v království Božím na této zemi i potom. A bohat před Bohem je pouze ten, kdo čerpá z pokladů moudrosti a známosti v Kristu [Ko 2,3], takže jeho srdce se stává pokladnicí [Mt 12,35], v níž jsou ukládány a z níž vycházejí jen dobré věci [sr. Ga 5,22]. V 2K 4,7 srovnává Pavel evangelium s p-em, jehož sláva vyzařuje z jeho srdce přesto, že je tělesně sláb a podroben ustavičným nebezpečím a nesčetným utrpením. „Máme ten poklad v nádobách hliněných“, aby tím více vynikla přenesmírná Boží moc. Podobný obraz máme ve 2Tm 1,12.14, kde je užito řeckého výrazu parathéké [= něco u někoho složeného k úschově, svěřenství, ale také zástava]. Podle Kral. to vypadá tak, jako by pisatel 2Tm složil něco u Boha [sr. 2Tm 4,8]. Podle novějších vykladačů však jde o něco, co bylo Bohem svěřeno pisateli epištoly [Žilka překládá: „Jsem přesvědčen, že jest mocen zachovat až do onoho dne toto své svěřenství“; Škrabal: „Jsem přesvědčen, že jest schopen zachovat svěřený mi poklad až do onoho dne“], tedy evangelium. Pisatel důvěřuje Bohu, že ze své moci zachová na zemi neporušenou pravdu evangelia, aby se lidé až do konce světa mohli poučovat o Kristu. Tento p. má opatrovat i Timoteus skrze Ducha sv. [sr. 1Tm 6,20].

Také království Boží je přirovnáváno k p-u, ukrytému v poli [Mt 13,44], pro nějž je ten, kdo jej nalezne, ochoten obětovat všecko, co má. Neboť kdo má tento p., nepotřebuje nic více; vše ostatní mu bude přidáno [Mt 6,33]. Poněkud obtížnější je výklad oddílu Mt 13,51n. „Učitel umělý v království nebeském“ [Žilka: „Učenec, který se stal učedníkem království nebeského“; Škrabal: „Vykladatel Písma, který je zběhlý v učení o nebeském království“; Hejčl-Sýkora: „Učitel, vyučený v království nebeském“] „je podoben hospodáři, který ze svého p-u [= zásobárny, pokladnice] vybírá nové i staré věci“, aby kryl potřeby své domácnosti. Ježíš tu končí svá podobenství protikladným srovnáním křesťanského učitele s židovským zákoníkem. Kdo byl vyučen v pravdách království Božího anebo se zaměřením na království nebeské, je schopen vybírat [tak se to obyčejně vykládá] nejen ze Zákona a Proroků [to staré, Mt 5,17nn], ale i z toho, co přinesl Ježíš Kristus [to nové], aby posloužil k spáse svým posluchačům. Důraz je položen na rozmanitost toho, co se vybírá. Snad se chce říci, že bohatství království Božího je tak nepřeberné, že může uspokojit všecky [sr. Ko 2,3]. Ale z jakého důvodu je zde položeno „protož“, t. j. jak souvisí toto podobenství s předchozími výroky, lze těžko říci.