Sveden, -í, -ý, svésti, svoditi

Sveden, -í, -ý, svésti, svoditi. *Blud. *Mýliti se. *Oklamati. *Pobloudilý. *Podvésti. *Porušen, porušení. *Rušiti se. Původní význam slovesa svésti je dolů vésti, někam odvésti [1Kr 18,40; Ž 55,24; Ez 31,16]. Ř 10,6 na základě Dt 30,12nn dokazuje, že Bůh v Kristu vykonal vše, co je potřebné ke spáse, takže věřící člověk nemůže a nesmí říkat: „Kdo vystoupí do nebe? – totiž aby strhl [Kral. svésti] Krista dolů – nebo: Kdo sestoupí do podsvětí? – totiž, aby Krista vyvedl z mrtvých“ [překlad Žilkův]. Neboť Kristus s nebe opravdu přišel, aby v náš prospěch umřel, a Kristus vstoupil na nebe [sr. Ř 8,34], aby za nás orodoval. Nikdo se tedy nemůže vymlouvat. – Svésti může také znamenat dokázati, způsobiti, poříditi [Jb 35,6]. „Svésti bitvu“ [1Kr 20,29] = bitvou přivésti rozhodnutí.

Většinou však mají výrazy, uvedené v hesle, význam zlákati ke zlému. Ve SZ-ě tak Kral. překládají čtyři hebr. výrazy: pátá [Dt 11,16; Jb 31,27], který překládají také přivábiti [Jb 31,9; Ez 14,9], namlouvati, přemlouvati, přeluzovati [Př 1,10; 16,29], oklamati [Sd 16,5; 1Kr 22,20nn], podvésti [2S 3,25; Jr 20,10] a pod. Hebr. tálal znamená původně koketovati, flirtovati; přeneseně oklamati [Gn 31,7; Sd 16,10; Jb 13,9], přelstíti, svoditi [Sd 16,13]. O modlářích praví Iz 44,20, že mají svedené, zaslepené srdce, takže se pasou popelem, t. j. mají zálibu v popelu, v modlách, jež nejsou nic než popel a v popel se obrátí. Kral. poznamenávají k výrazu „pase se popelem“: „Ten, který modlám slouží, v marnou věc se vydává: jako by někdo popelem neb větrem živ býti chtěl“ [sr. Oz 12,1]. – Hebr. násá' [= zklamati Jr 49,16; ošiditi, podvésti Gn 3,13; Jr 4,10] je přeloženo výrazem svoditi ve 2Kr 18,29; 19,10; 2Pa 32,15; Iz 36,14.18; 37,10; Jr 29,8; 37,9. Hebr. tá' á [= blouditi, Př 10,17; potáceti se jako opilec Iz 19,14] je přeloženo slovesem svésti [k modlářství] ve 2Kr 21,9, svoditi Př 12,26; Iz 3,12; 19,13; Jr 23,13.32, v blud uvoditi 2Pa 33,9; Oz 4,12; Mi 3,5, učit lži Iz 9,15. Svésti, odvrátiti od pravé cesty, uvésti v blud mohou lidé [Sd 16,13; 2Kr 18,29; Iz 3,12], falešní proroci [Jr 29,8], ale také had [Gn 3,13, sr. Zj 12,9], cesty těch, kteří se nestarají o Boha [Př 12,26], vlastní *lži [Am 2,4], dokonce někdy i Bůh, který ve svém soudu vloží lživého ducha v ústa proroků [1Kr 22,20-23]. Je-li svedeno srdce, je člověk ztracen [Iz 44,20; sr. Jb 31,27]. Odtud výstraha, aby nebylo svedeno srdce [Dt 11,16].

V NZ-ě jsou tak překládána tato slovesa: planán [= odvésti s pravé cesty, Mt 24,4n.11; Mk 13,5n; J 7,12; 1J 1,8; 2,26; 3,7]. Zvláště o satanu a jeho nástrojích se praví, že svodí služebníky Boží, všecken okršlek světa, obyvatele země, národy [Zj 2,20; 12,9; 13,14; 19,20; 20,3.8.10]. Řecké planásthai [= býti sveden, dát se oklamat] je tak přeloženo u L 21,8; J 4,47; 1K 15,33. Totéž sloveso překládají Kral. výrazy blouditi [Mt 22,29; Mk 12,24.27; Jk 1,16; Tt 3,3; Žd 3,10; 5,2; 11,38; 1Pt 2,25], zblouditi [Mt 18,12; 2Pt 2,15], v blud uvoditi [2Tm 3,13; Zj 18,23], poblouditi [Jk 5,19], *mýliti se [1K 6,9; Ga 6,7]. Řecké apoplanán [= odvésti s pravé cesty, uvésti v blud] máme u Mk 13,22. V 1Tm 6,10 je totéž sloveso přeloženo výrazem poblouditi [od víry; o těch, kteří touží po penězích]. Řecké apatán a exapatán znamená klamati, podváděti, sváděti. Pavel varuje před prázdnými řečmi, jež mohou člověka oklamati tak, že uvede na sebe Boží soud [Ef 5,6; sr. Jk 1,26]. V Ř 16,18 pak praví o těch, kteří působí v církvi různice, že svými lahodnými a pobožnými řečmi svádějí srdce prostých lidí. Káží jiného Ježíše než Pavel. Jsou podobni hadu, který svedl Evu [sr. 1Tm 2,14], a tak mohou odchýliti některé od upřímné náklonnosti ke Kristu [2K 11,3. Některé Kral. překlady daly na tomto místě i za řecké ftheirein (= svedením zničiti) české svésti: „Aby nebyly svedeny mysli vaše“. Kral. 1613 překládají: „Aby nebyly porušeny mysli vaše“.] I řeči o tom, že nastává den Kristův, mohou poplésti hlavu věřících. Proto Pavel varuje, aby se nikdo nedal svést žádným způsobem [2Te 2,3], a připomíná, co všecko se musí stát prve, než přijde Kristus k soudu [sr. Mk 13,5n.22; Mt 24,4n.24]. Pavel varuje i před přílišným přeceňováním kazatelů evangelia; člověk bývá v pokušení vyvyšovat jednoho věrozvěsta proti druhému a tak trhat jednotu církve. Kdo tomuto pokušení podlehne, svodí, klame sám sebe, spoléhaje na moudrost svých oblíbenců. Pravá moudrost, spočívající v kříži Kristově, netrhá jednotu církve, nýbrž ji utvrzuje [1K 1,18n]. – Řecké peithein, užité ve Sk 19,26, znamená přemluviti.