Různice

Různice, stč. nevole, nesvornost [Př 6,19], hádka [Ab 1,3], boj [2S 22,44, sr. 2S 3,1; Ž 18,44]. Hebr. mᵉhûmá u Ez 22,5 znamená opak klidu, pokoje, tedy: nepokoj, shon, chvat, vzniklý z pocitu hrůzy. Řecké akatastasia znamená nepořádek, zmatek, vzpouru, vzbouření [L 21,9]. Téhož slova je užito ve 2K 12,20 o zmatcích, nepořádcích ve sboru korintském, které Pavel vypočítává v jedné řadě se sváry, závistmi, hněvy, vádami, utrháním, reptáním a nadýmáním. V Ga 5,20 jsou mezi ovocem těla jmenovány také r., a to v těsné spojitosti s drážděním [osobní zaujatostí] a se *sektami [stranictvím]. Jde tu o rozdvojení [řecky: dichostasia], nejednotnost sboru. Tato nejednotnost je v Ř 16,17 uváděna ve spojitosti s pohoršením proti učení, kterému se římský sbor naučil. Pavel tu myslí na křesťany původu židovského, kteří podkopávali jednotu sboru svým lpěním na mojžíšovském Zákonu. Už v Antiochii se Pavel setkal s těmito lidmi, kteří způsobili rozkol [řecky: stasis] ve sboru [Sk 15,2]. Ovšem, tyto spory mohly mít také docela osobní příčiny [1K 1,10n. *Roztržka]. Všecky však jsou známkou tělesnosti [1K 3,3; Ga 5,20].

Je přirozené, že Ježíš působil roztržky, rozdělení mezi lidmi [Mt 10,35; L 12,51]. U J 7,43; 9,16; 10,19 je to vyjádřeno řeckým schisma = roztržka. A také apoštolové svou zvěstí o Kristu šířili neklid [řecky: stasis = rozkol] mezi všemi Židy [Sk 24,5].