Korint

Korint hlavní město Korintie na úpatí příkře vystupujícího skalnatého hradu Akrokorintu [530 m], při zálivu Korintském a 6 km dlouhém průplavu [Istmus], který spojuje Peloponnes s ostatní řeckou pevninou. Město mělo tři přístavy: Cenchrea, Lechaeum a Schoenos, které zprostředkovávaly čilý obchod a průmysl. Féničtí obchodníci tu zavedli barvířství, tkalcovství, hrnčířství a zbrojařství, současně však i nemravnou bohoslužbu fénickou. Bohatství jeho bylo veliké, příslovečné. Závodilo s ostatními řeckými městy o primát na poloostrově. V sedmém století před Kristem bylo na vrcholu své slávy. Obyvatelstvo vynikalo hlavně v stavitelství, sochařství a v uměleckém vyzdobování města. Korintské sloupořadí náleží k nejlepším stavitelským dílům.

V r. 146 př. Kr. dobyl, vypálil a zničil město římský konsul Lucius Mummius. Teprve r. 44 př. Kr. Gajus Julius Caesar město na severní straně hradu znovu zbudoval, ovšem v poněkud menších rozměrech. V těch a pozdějších dobách měl v K. sídlo římský prokonsul provincie achajské, kterou za času Pavlova spravoval Gallio, bratr filosofa Seneky, vychovatele císaře Nerona [Sk 18,1-18]. Náboženství v K. bylo pohanské; nejmocnější bůh byl Zeus, jeho manželka Héra; Athéna, dcera Diova, byla zosobněná moudrost, bohyně světla a války. Ale i jiné kulty se zde rozšířily, ježto město bylo námořním střediskem, spojujícím všecky kultury tehdejšího světa. I obyvatelstvo bylo složeno ze všech tehdejších národností. Sociální rozvrstvení vykazovalo značné protiklady. Křesťanský sbor se skládal hlavně z drobných vrstev. Apoštol Pavel psal Korintským několik epištol, z nichž zachovány jsou pouze dvě.