Pobloudilý, poblouditi, poblouzení

Pobloudilý, poblouditi, poblouzení. Těmito výrazy překládají Kral. téměř vždy hebr. kořen šgg = nevědomky zhřešiti, zmýliti se, zblouditi, unáhliti se. Jde o t. zv. hříchy z poblouzení, jež byly spáchány bez vědomí a chtěné účasti duše, tedy z nedopatření [Nu 22,34; 35,11.15; Joz 20,3.9; Kaz 5,6], nikoli „z pychu svévolně“ [Nu 15,30]. Takový hřích lze odčinit jednak náhradou a zadostiučiněním tomu, proti němuž byl spáchán, jednak obětí [Lv 4 a 5; Nu 15,25.27n]. Žalmista prosí Boha, aby jej očistil od těchto tajných, nevědomých hříchů [Ž 19,13], neboť kdo postřehne [rozpozná] poblouzení? [Kral. : „Poblouzením kdo vyrozumí?“]. Ž 58,4 upozorňuje na to, že bezbožník od samého narození bloudí [hebr. tá'á = blouditi, potáceti se], odchyluje se od Božího Zákona [sr. Ž 95,10; Ez 44,10; 48,11]. Hebr. výrazu káchad [= skrýti se, utajiti se, býti skryt] je užito u Za 11,16, kde Kral. překládají „pobloudilý“ [sr. Ž 69,6; 139,15; Oz 5,3]. Jde o ovce, jež se skrývají [ze strachu nebo z poblouzení či ze studu]. Zlý pastýř je nevyhledává. Zato však dobrý pastýř právě takové vyhledává, protože je miluje [Mt 18,12n].

NZ užívá dvou výrazů pro bloudění: planasthai = sejíti s cesty, odchýliti se od něčeho [Jk 5,19 od pravdy na cestu bludu] a astochein = zblouditi, zříci se něčeho. Falešní učitelé zbloudili od jediného cíle, lásky, a přiklonili se k pošetilému mluvení, prázdnému řečnění [1Tm 1,6], a tak propadli pochybnostem o víře [1Tm 6,21 Kral. „pobloudili od cíle ze strany víry“] a sešli s cesty pravdy [2Tm 2,18]. Poblouzení ve smyslu blud, svod, oklamání, máme v Ju 1,11.