Bethel

Bethel [= dům Boží].

1. Staré královské město kananejské [Joz 12,16], které původně znělo Lůz [posvátná mandloň] anebo leželo poblíž tohoto místa [Gn 28,19] ve střední Palestině, se slavnou náboženskou minulostí jak pohanskou [jak dokazují bohaté vykopávky], tak izraelskou [Gn 12,8]. Abraham, praotec lidu izraelského, zde postavil oltář Hospodinu [Gn 13,3.4]; stejně učinil při svém návratu z Pádan *Jákob, od něhož pochází jméno Bethel [Gn 28,17n; 35,7]. Vztyčil zde posvátný sloup „na znamení pamětné a polil jej svrchu olejem“. Po dobytí země od Izraele mělo Bethel připadnouti pokolení Benjamin [Joz 18,22], ale bylo dobyto teprve Efraimskými za doby soudců [Sd 1,22; 1Pa 7,28]. Za války izraelských kmenů proti Benjaminovi pro „hanebný skutek mužů Gabaa“ [Sd 19] byla do Bethel přenesena truhla Boží ze Sílo [Sd 20,26-28], pakliže tu nebyla již předtím jiná. Svatyni v Bethel pravidelně navštěvoval Samuel na svých okružních cestách [1S 7,16; 10,3]. Nedaleko odtud byl také hrob Debory, chůvy Rebeky, pod posvátným „dubem pláče“ [Gn 35,8]. Po rozdělení říše připadlo B. k části severní [izraelské]. *Jeroboam zde zbudoval chrám a vztyčil zde zlatého býčka, navazuje tak na starobethelskou tradici náboženskou. Zlatý býček ovšem nemusil nutně představovati božstvo přímo, snad tvořil jen podnož božstva neviditelně na něm trůnícího [Bič], tedy obdobu truhly Boží, trůnu Božího. Jeroboám chtěl tak odvrátiti Izraelce od chození do Jerusalema [1Kr 12,26n; 13,1-32; 2Kr 10,29]. Judský král Abiáš odňal dočasně Bethel severní říši [2Pa 13,19]. Za proroka Eliáše zde kvetla prorocká škola [2Kr 2,2n]. Pozdější proroci kázali proti modloslužbě v B. [Jr 48,13; Oz 10,15; Am 3,14; 4,4; 5,5-6. *Betaven]. Zde také vystoupil Amos se svým kázáním [Am 7,10-13]. Za Joziášovy náboženské reformy r. 622 byla královská svatyně v B. vyvrácena a kosti kněží, vyhrabané z hrobů, spáleny na oltáři Bálově [1Kr 13,1-3; 2Kr 23,4.15-20]. Podle novějších theorií, zaznamenaných Bičem [Palestina od pravěku], někteří obyvatelé Bethelu se v této době vystěhovali a tvořili část židovské diaspory v egyptské Elefantině u prvních peřejí Nilu. Uctívali zde božstvo Bét'el. Měli tam též chrám s pěti branami, mramorovými sloupy a cedrovou střechou se vším vybavením k obětem. V době zajetí assyrského se B. ještě jednou stalo významným tím, že král assyrský tam usadil kněze, který měl vyučovati cestě Hospodinově ty, kdo z Assyrie byli přestěhováni do Palestiny [2Kr 17,26n]. Po exilu babylonském ztratilo B. svůj význam, ačkoli se někteří jeho obyvatelé vrátili ze zajetí [Ezd 2,28; Neh 7,32; 11,31]. V době Jeronýmově byl postaven na místě, kde viděl Jákob ve snách žebřík, spojující nebe se zemí, křesťanský chrám, později rozbořený. Ve 12. stol. jej křižáci ze zbořenin zase vyzvedli. Dnes na zbořeninách starého B. je vystavena vesnička Beitin asi se 400 obyvateli.

2. Město na území Simeonovu [1S 30,27].