Heslo
Jeroboám
Jeroboám [hebr. Járob'ám =?nechť je lid rozmnožen]. Jméno dvou králů Izraelských. Jeroboám I., syn Nebatův ze Sareda v údolí jordánském, vévoda nad pokoleními Josefovým, *Efraimovým a Manassesovým, sám z pokolení Efraim [1Kr 11,26], první král říše Izraelské, byl původně v službách Šalomounových pánem nade všemi robotami a daněmi, jež byly ukládány Izraelcům, zvláště při velkých stavbách v Jerusalemě. Když pak mu prorok Achiáš Silonský [1Kr 11,30-39] oznámil, že pro nespokojenost lidu říše bude roztržena a vládu nad 10 pokoleními že obdrží J., nezbylo mu než utéci k faraónovi Sesákovi do Egypta. Po smrti Šalomounově [932 př. Kr.], když syn jeho *Roboám na sněmu v Sichem nechtěl povoliti požadavku lidu, zvolilo 10 pokolení J. [1Kr 12,1-26]. Opevnil Sichem a Fanuel a usídlil se z počátku v Sichem, že však žil s Roboámem a jeho nástupcem [1Kr 15,7; 2Pa 13,1-20] ve stálém nepřátelství, přesídlil do Fanuel [1Kr 12,25] a později do Tersy [1Kr 14,17], proslulého pro krásnou polohu [Pís 6,3]. Pobyt v Egyptě jej zřejmě duchovně silně porušil a politické ohledy přivedly ho k tomu, že se rozhodl zameziti poutnické cesty svých poddaných do ústřední svatyně v Jerusalemě. Postavil v náhradu za to v starodávných obětištích Dan a Bethel zlaté býčky, již měli být symbolem Hospodinovým buď přímo nebo nepřímo jako jeho podnož nebo trůn [1Kr 12,26-30; 2Pa 13,8 sr. Ex 32,4]. Bethel i Dan byly královské svatyně. To byl osudný omyl [1Kr 13,1-14,8], kterým byly položeny výbušné podkopy jeho dynastii a celé říši. Levitové se pochopitelně přestěhovali do území judského [1Kr 12,31-33; 2Pa 11,13-15; 13,9], když si J. ve svých svatyních ustanovil i vlastní kněžstvo. J. I. zemřel asi r. 911 a synem jeho Nadabem [= šlechtic], který byl *Bázou zavražděn, končí jeho dynastie. Nástupci však až snad částečně na *Ozee udržovali J. způsob bohoslužby [1Kr 15,26.34; 16,19.31; 22,52; 2Kr 3,3; 10,29; 13,2.11; 14,24; 15,9.18.24.28; 17,16]