Assyrie

Assyrie [Asyrie] se původně rozprostírala mezi Babylonií a vysočinami Iránskou a Arménskou [mezi 35° a 37° sev. šířky]. Byla to z větší části pahorkatina, bohatá na ložiska vápna a hlíny, výborné stavební hmoty, a na naleziště mramoru, alabastru, stříbra, mědi, olova a železa. Četné řeky, z nichž nejvýznamnější byly Tigris a Eufrat, zavlažovaly tento kraj. Obě řeky daly krajině řecké jméno Mesopotamie [meziříčí]. Zkratkem lze pověděti, že Tigris je řekou assyrskou, Eufrat pak babylonskou. Nejstarší hlavní město bylo zde Assur [Aššur], po němž byla pojmenována celá země. Později bylo hlavním městem Ninive. Obýval je národ, složený z původního obyvatelstva churrijského, z vrstvy sumerské a z různých kmenů semitských. Podle bibl. podání přišel sem ze sev. Babylonie [Gn 10,11]. Ale byly zde už bohaté vlivy starší předsemitské kultury, na něž ukazuje samo jméno Ninive. Jisto je též, že později, kolem r. 2900 př. Kr., v Assuru byla kolonie Sumerů původu nesemitského. Jazyk Assyřanů je příbuzný akkadštině, písmo bylo klínové. Spisovateli knih Mojžíšových byla tato země známa jako země Assyrská [Gn 2,14; 25,18; Nu 24,24]. Assyrové byli bojovným a výbojným národem. Kolonisovali nejen nejbližší kraje, ale i vých. Malou Asii. Přibližně v letech 1950-1850 př. Kr. byla A. pod babylonskou nadvládou, ale kolem r. 1850 se opět osamostatnila a v dalších stoletích v zápase s Hetity, Egypťany a Churrijci upevnila své postavení. Za vlády Tiglatfalazara I [kolem r. 1100] rozšířila A. své panství směrem na západ, kde ovládala nejdůležitější obchodní cesty záp. Asie. Pak nastal úpadek říše, hlavně pod nájezdy aramejských nomádů. Byla to příznivá doba pro upevnění království izraelského za Davida a Šalomouna. Teprve kolem r. 900 Assyrie znovu stoupala ke své bývalé moci, zvl. za Assurnasirpala, který si podmanil Feničany [884-869]. První král, který se dostal do styku s Izraelci, byl Salmanazar III [859-824], který u Karkaru r. 854 porazil koalici králů, damašského Benadada a izraelského Achaba. Jehu, král izraelský, byl r. 842 donucen k poplatkům Assyrii. Izrael měl na čas pokoj, protože kolem r. 800 assyrská královna Sammuramat [Semiramis] držela v šachu syrskou říši, takže Joas mohl dokonce svrhnouti syrské jho.

Tiglatfalazar IV., biblický Ful [745-727 př. Kr.], zmocnil se Sýrie a z Arpádu [nedaleko pozdější Antiochie] poslal výpravu proti Manahemovi, králi izraelskému. Donutil jej k poplatku 10.000 centnéřů stříbra [2Kr 15,19]. Izrael měl na čas pokoj až do r. 733, kdy se Pekach, král izraelský, spojil s Rezinem, králem damašským, proti Achasovi, králi judskému. Proti radě Izaiášově Achas zavolal na pomoc Tiglatfalazara, uplativ jej mnohými dary [2Kr 16,7-8]. Tiglatfalazar oba krále porazil, damašského Rezina zabil a syrské obyvatelstvo uvedl do zajetí v Kir u Kaspického moře [2Kr 16,9]. Stejně pokořil obyvatele některých měst izraelských a převedl je do Assyrie kolem r. 733 př. Kr. [2Kr 15,29; 1Pa 5,26]. Současně dobyl některých filištínských měst. Biblická zpráva však dodává, že Tiglatfalazar Achasa „více sužoval, nežli mu pomáhal“ [2Pa 28,18-21].

Jeho nástupcem byl Salmanazar V. [727-722 př. Kr.]. Za něho izraelský král Ozee přestal platit poplatky, spoléhaje na egyptskou pomoc. Salmanazar oblehl Samaří [2Kr 18,9], ale během obléhání zemřel. Jeho nástupcem se stal Sargon [722-705], který dokončil dobývání Samaří, vyvrátiv tak r. 722 říši izraelskou. Většina obyvatelstva se dostala do zajetí assyrského. Nástupce Sargonův Senacherib [705-681 př. Kr.] obléhal za Ezechiáše Jerusalem, ale musel se s nepořízenou vrátit [2Kr 19,35-37] a byl pak od svých synů zavražděn. Po něm následoval Assarhaddon [681-668 př. Kr.]. Ale už se ukazovaly známky úpadku assyrské říše. Vítězný vpád Skythů, barbarů z jižního Ruska, uspíšil zánik kdysi mocné říše assyrské. Král babylonský Nabopolasar a král médský Kyaxares dobyli Ninive, poslední král assyrský zemřel v plamenech města; r. 612 př. Kr. Assyrii zabrali Médové [Sof 2,13-15; Na 3,18-19] po vítězství u Karchemiše r. 605. *Assyrsko-babylonské náboženství!