Pekach

Pekach [(Bůh) otevřel (oči?), vidí?]. Syn Romeliův [2Kr 15,25.27], hejtman krále izraelského Pekachia, proti němuž se spikl s Argobem a Ariášem, zabil jej v Samaří a sám se dosadil na trůn. Založil tak novou, osmou dynastii králů izraelských. Podle bible panoval dvacet let [2Kr 15,27]. Jde tu však asi o opisovačskou chybu anebo je třeba hebr. textu rozuměti jinak. P. totiž byl nějak ve spojení s Galádskými [2Kr 15,25], což může znamenat, že byl náčelníkem Galádu a Galileje po zmatcích, nastalých po smrti Jeroboáma II. [† 744 př. Kr.], a že si udržel svou moc i za Manahema, dokud Tiglatfalazar III. „neutvrdil“ kralování Manahemovo [2Kr 15,19]. Snad potom se stal P. hejtmanem králů Manahema a Pekachia. V souhlase s assyrskými nápisy, popisujícími události té doby, panoval P. v Samaří jen asi od r. 734 -731. „Činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma“ [2Kr 15,28], t. j. přidržel se modloslužby, nedbaje zákona Hospodinova a pokládaje se za svrchovaného zástupce Božího na zemi jako už Jeroboám I. Spojil se s Rezinem, králem syrským, proti Assyrským. Ke spojenectví chtěli patrně donutit i judské krále Jotama a Achasa. Rezin táhl proti Jerusalemu z východu [2Kr 16,5n], P. ze severu. Prorok Izaiáš však předpověděl zkázu obou spojenců [Iz 7,1-13] a vyzýval k důvěře v Boží pomoc. Ale Achas raději volal na pomoc Tiglatfalazara III. [2Kr 16,7], který zamířil přes Galileu do území Filištínského [2Kr 15,29] r. 734 a donutil oba krále k ústupu. P. přes to vlekl s sebou množství judských zajatců. Avšak na naléhání proroka Odéda zajatce propustil [2Pa 28,5-15]. R. 731 Ozee zabil P-a a pomocí krále assyrského se stal panovníkem izraelským, když předtím svolil k odtržení celého Zajordání a severní části Palestiny [větší části Galileje] od říše Izraelské ve prospěch Assyrie. Mnoho obyvatel odvedl Tiglatfalazar III. do zajetí assyrského [2Kr 15,29].