Achas

Achas [= On, t. j. Jahve uchvátil], zkráceno z Joachaz, jedenáctý král judský, syn a nástupce Jotama, panoval asi 733-718. Do jeho doby spadá tažení Rezina, krále syrského, Pekacha, krále izraelského a králů idumejských a filištínských proti Jerusalemu, který se nechtěl připojiti k obranné dohodě malých států proti králi assyrskému. Nebezpečí byla veliké, ježto šlo nejen o trůn, ale i o dynastii. Spojenci chtěli dosaditi nějakého syna Tabealova na stolici Davidovu [Iz 7,6]. Přes povzbuzování proroka Izaiáše, který marně nabízel králi znamení [Iz 7,1–16] a prorokoval spojeným králům neúspěch, obětoval Achas svého syna na oltáři Molochově [2Kr 16,3-4] a v úzkosti volal na pomoc Tiglatfalazara IV., krále assyrského; se žádostí poslal darem všechny chrámové zlaté a stříbrné nádoby a skvosty z vlastního paláce [2Kr 16 sr. Iz 7]. Král assyrský přitáhl k Damašku, dobyl ho, Rezina popravil a mlčky snesl zavraždění Pekacha a dosazení Ozee za krále v Izraeli. Achas byl takto sice nepřátel zbaven, ale musil se i sám v Damašku jako vasal podrobiti králi assyrskému [2Kr 16,1 On]. Tiglatfalazar neopomněl jmenovati Achase na jednom z assyrských pomníků. A. ve své vasalské horlivosti podporoval šíření assyrské modloslužby i po venkovských městech. Za panování A. prorokovali Ozeáš, Micheáš a Izaiáš.