Heslo
Jmenovati
Jmenovati [se], pojmenovati [Gn 2,19; 26,18; Iz 45,4], nazvati, nazývati [Gn 48,6; Př 7,4], pověděti jméno [1S 28,8; Ezd 5,4], vyjmenovati [1Pa 6,65], vyvolati jménem [Nu 1,17], zmíniti se [1S 4,18], míti jméno [Gn 25,13; Iz 4,1; 48,2; Žd 7,11], dostati čestné přízvisko [Iz 44,5]. ‚J. věno‘ [Gn 34,12] = určiti, uložiti poplatky.
Ap. Pavel [Ř 15,20] nechce kázat tam, kam už zasáhlo evangelium, jehož obsahem je Kristus. Podle Ef 1,21 je Ježíš Kristus „povznesen nad všechny andělské bytosti, ať už je kdo jakkoli jmenuje podle stupně jejich vznešenosti, moci a úřadu, a vůbec nad všechny bytosti ‚Jména‘, které se něčím zdají jak v pozemském trvání Božího království [‚tento věk‘], tak v jeho dokonání po druhém příchodu Páně [‚budoucí věk‘]“ [Škrabal]. Podle Ef 5,3 má být sbor věřících tak oddělen od hříchů, že nemá být v něm ani vysloveno jejich jméno. V 1K 5,1nn šlo o smilstvo, jaké se nevyskytuje ani mezi pohany. Podle Ef 3,15 mají všecky druhy tvorů na nebi [andělé] i na zemi [lidé] svá jména od nebeského Otce, t. j. děkují za své bytí jemu. *Jméno. ‚Dokudž se dnes jmenuje‘ [Žd 3,13] = pokud se říká ‚dnes‘, pokud ještě žijeme.