Sinai

Sinai, pohoří s mnoha vrcholy na j. polovici poloostrova Sinajského mezi zálivy Suezským a Akaba. Nejdůležitější vrcholy tohoto pohoří jsou: Džebel Musa [1528 m], jižněji položená hora sv. Kateřiny [2602 m], a Džebel Serbal na severozápadu [2052 m]. Zda Džebel Musa jest horou Oréb, na níž byl vydán Zákon, nelze přesně zjistiti. Někteří badatelé se domnívají, že planina er-Rácha na SZ úpatí hory Ras-Sufsa [Rás es-Safsáfeh], jež tvořila protějšek hory Džebel Musa, byla místem, kde se utábořili Izraelci. Planina, zabírající asi 312 ha, má výbornou akustiku, takže se dobře hodila k předčítání Zákona i k táboření [Ex 19,2]. Celé to pohoří je divoké, skalnaté, prorvané úzkými, hlubokými údolími, kde zřídka teče voda. Skládá se z prahorních útvarů, na jižní straně přikrytých pískovcem anebo vápencem. Biblické zprávy udávají, že Izraelci sem dospěli třetího měsíce po odchodu z Egypta [Ex 19,1], že vzdálenost od Kádesbarne směrem od hory *Seir byla 11 dní [Dt 1,2], že vrchol hory byl viditelný z tábořiště [Ex 19,16.18.20], ač bylo těsně pod horou [Ex 19,2.12]. Zde se zběhly nejdůležitější události v dějinách lidu izraelského. Hospodin dal svému lidu Zákon a uzavřel s ním smlouvu, podle níž Bůh byl jediným králem Izraele [Ex 20,1-24,8]; zde byla vydána ustanovení pro izraelské soudnictví [Ex 24,12; 31,18; 34,2; Lv 1,1; 16,1; 25,1; 26,46; 27,34; Nu 1,1; 9,1]. Zde se však také lid zpronevěřil Bohu a klaněl se zlatému teleti, když Mojžíš prodléval na hoře. Zde byl lid sečten a zorganisován, povinnosti levitů stanoveny a vše bylo uvedeno ve spořádané řády [Ex 19 – Nu 9]. Tato posvátná krajina byla hned od počátku křesťanské éry poseta kostely a kláštery, jež leží nyní z větší části ve ssutinách; je zachován pouze klášter sv. Kateřiny, proslulý objevem Tischendorfovým z r. 1844 a 1859, jenž zde nalezl t. zv. Codex Sinaiticus, t. j. rukopis Písma ze 4. stol. Zde také objevila r. 1892 paní A. S. Lewisová rukopis, jenž obsahoval text starosyrského překladu evangelií [asi z konce 2. stol. po Kr.].