Stálý

Stálý. *Pevně, pevný. Hebrejština má aspoň osm výrazů, které Kral. překládají slovy, označujícími stálost, pevnost, spolehlivost a pravdivost. Nejčastěji jde o kořen 'mn [= pevnost, spolehlivost, vytrvalost, pravdivost (viz *pravda, *víra)]. Uprostřed vší pomíjitelnosti a proměnlivosti jediný Bůh se osvědčuje Izraelci jako pevný, stálý, spolehlivý a jen to, co pochází z jeho činnosti, má tyto vlastnosti: všeliké jeho dílo, t. j. řízení světa, spočívá na jeho věrnosti [hebr. *můná] k tomu, co vyřkl [Ž 33,4 Kral. „všeliké dílo jeho s-é“], jeho smlouva je spolehlivá, věrná [Ž 89,29; sr. 2Pa 1,9; Mal 2,4], a vzdělá-li dům pro svého věrného kněze, který bude podle jeho *srdce a duše konati vše, co mu bylo přikázáno, pak to bude dům bezpečný, s-ý [1S 2,35]. Ale nejen kněz, nýbrž každý *spravedlivý bude bydleti na výšinách, na skalních hradech se stálou, t. j. nevysychající vodou [Iz 33,15n], takže nikdy nepřijde do úzkých ani co do pokrmu, ani co do nápoje. Svůj lid pro hříšnost sice potrestá a „zbije“, ale nakonec mu zjeví hojnost pokoje, a to skutečného, spolehlivého a trvalého [hebr. 'emet, Jr 33,6, Kral. stálého].

Ti, kteří doufají v Hospodina, jenž je základem stálosti a pevnosti, mají pevné, nekolísající, klidné srdce [Ž 112,7] i při zaslechnutí zlých pověstí. Zvláště o Davidovi platí, že s ním bude pevně [Kral. stále] ruka Hospodinova [Ž 89,22], že jeho trůn [panství] bude upevněn [Kral. stálý] až na věky [2S 7,16] před Hospodinem [1Kr 2,45], budou-li jeho potomci pevně, t. j. se vším úsilím ostříhati Boží příkazy a *soudy [1Pa 28,7]. Tato pevnost v zachovávání Božích příkazů však platí pro každého Izraelce [Dt 12,23]. Př 10,25 praví, že *spravedlivý je „stálý“, t. j. trvalý základ, na němž lze stavět, na něhož lze spolehnout [v hebr. je ‘ólám = věčný].

O platnosti [Kral. stálosti] slibů vdané ženy byla vydána zvláštní nařízení v Nu 30,7-13. Býti stálý ve slovech = státi ve slovu, dostáti slovu [Est 3,4].

Řecké tharsein [= míti odvahu; býti dobré mysli; důvěřovat v někoho, odvážně jíti do něčeho] je v ústech Ježíšových výrazem jeho mesiášského poslání, jehož si byl plně vědom a jež spasitelnými činy povzbuzovalo k nové naději. Kral. jeho výzvy překládají obvykle výrazem „Doufej“ [Mt 9,2.22; 14,27; Mk 6,50]. U Mk 10,49 volají učedníci na Bartimea: „Dobré mysli buď“ a odůvodňují to tím, že ho volá právě Ježíš. I zde je užito řeckého tharsein. Ve Sk 23,11 výzva zmrtvýchvstalého Pána „Budiž stálý“ znamená „buď statečný, buď dobré mysli, doufej“ [sr. J 16,33]. – Řeckého hedraios [= pevně usazený; neotřesitelný] je užito v 1K 15,58, kde Pavel vyzývá věřící, aby se stali pevnými vzhledem k tomu, že Bůh přemohl smrt a jejich práce tedy nebude marná [sr. v. 57]. Výraz s-ý v Žd 9,17 má význam platný [sr. Nu 30,7-13, řecky bebaios. Hejčl překládá: „Závěť totiž je platná, až nastane úmrtí; jinak, pokud ještě žije ten, kdo ji učinil, nemá platnosti“].