Všemohoucí

Všemohoucí. Ve SZ-ě jde vesměs o překlad výrazu ’él šaddaj [Kral.], Bůh silný všemohoucí, Gn 17,1; 28,3; 35,11; 43,14; 48,3; 49,25; Ex 6,3; Nu 24,4; u Jb jedna třicetkrát; Ž 68,15; 91,1; Iz 13,6; Ez 1,24; 10,5; Jl 1,15. Význam výrazu šaddaj je neprůhledný. Fr. Delitzsch se domnívá, že je odvozen z assyrského šadû = hora; přeneseně ‚vznešený‘. Podle Gn 17,1; Ex 6,3 se Bůh zjevil praotcům pod tímto jménem, když ještě nebylo známo jméno Jahvé. LXX je někdy překládá výrazem pantokratór = Všemocný, Vševládce, jímž zpravidla opisuje vazbu Hospodin zástupů. Tento překlad se dostal i do NZ-a.

I v NZ-ě je výrazem v-í označen Bůh, chce-li se zdůraznit jeho moc [sr. 1Tm 6,15]. Při tom vstupuje všemohoucnost Boží do zvláštního vztahu ke spáse [Mt 19,26; Ř 14,4; 2K 6,18; Ef 1,19; 2Tm 1,12]. Bůh právě na Kristu ukázal svou moc, vzkřísiv jej z mrtvých [2K 13,4]. V tom smyslu má Bůh ve Zj stálý přívlastek v-í [Zj 1,8; 4,8; 11,17; 16,7.44; 19,6]. *Moc, mocný.

Myšlenka všemohoucnosti, jak jí rozumí křesťanská dogmatika, je obsažena už v Gn 18,14, kde se podle hebr. textu praví, že nic není od Boha odděleno tak, aby toho nemohl dosáhnout [sr. L 1,37]. Obrat, že ‚není ukrácena ruka Hospodinova‘ [Nu 11,23; Iz 59,1] ukazuje tímtéž směrem. Zvláště stvoření nebe a země je dokladem Boží všemohoucnosti [Ž 33,6-9]. Podle Dt 32,39 není nikoho, kdo by mohl vytrhnouti z ruky Hospodinovy. Jediným omezením Boží všemohoucnosti je jeho rada: Bůh činí vše, co se mu líbí [Ž 115,3; 135,6]. Podle Jana Damascena [De fide orthodoxa I., 8] je Bůh moc [dynamis], jež nemůže býti ničím měřena leda jeho vlastní radou. Nejde tedy o sílu přírodní, nýbrž o sílu, jež je závislá na Boží radě nebo zalíbení.