Heslo
Moci, mocnosti
Moci, mocnosti. Tak překládají Kral. řecké výrazy arché, exúsia k označení jednak světské nebo duchovní vrchnosti [L 12,11: mocní; Tt 3,1: mocnost], jednak [spolu s výrazem dynameis Ef 1,21] Bohu nepřátelské bytosti [Ef 6,12] nebo kosmické síly [Mt 24,29], jimž Bůh po pádu člověka i andělů svěřil na určitou dobu určité oblasti působnosti [Ef 6,12 sr. 2,2; Sk 26,18; L 4,6]. Původně snad šlo o dobré bytosti [Ko 1,16], patřící na stejnou linii s anděly [Ř 8,38]. Byly pány tohoto věku temností [Ef 6,12; Ko 1,13; L 22,53], ale Ježíšovou smrtí a hlavně jeho zmrtvýchvstáním byly zbaveny moci [Ef 3,10; Ko 2,15] a Kristus, který měl účast na jejich stvoření, stal se i jejich Pánem [Ef 1,21; Ko 2,10; 1Pt 3,22], t. j. nemohou konati nic, co by vedlo k odloučení věřícího člověka od lásky Kristovy [Ř 8,38], i když jejich moc není ještě plně odstraněna a křesťan musí proti nim stále bojovat [Ef 6,12]. Jejich kníže [drak] dává dokonce moc vládnutí *Antikristu [Zj 13,2.4.5.7], ale nakonec Kristus zničí [Kral. : vyprázdní] jejich panství [1K 15,24; Mt 24,29]. *Knížactvo.