Drak

Drak. Tímto slovem jsou přeložena dvě hebr. slova: Tan a. Tannín [řecky: drakon], která jindy bývají překládána jako *Velryb.

1. Tan užito [jen v množném čísle] u Jb 30,29; Iz 13,22; 34,13;43,20; Jr 9,11; 10,22; 14,6; 49,33; 51,37; Ž 44,20; Mi 1,8 a míněn je tím tvor, žijící na poušti. Někteří mají za to, že zde jde spíš o nějaké líté zvíře než o hada. Proto to překládají slovem „šakal“, ačkoli určitě nejde o nějakého tvora zoologicky ztotožnitelného. V Ez 29,3; 32,2 mluví se o Egyptu jako o draku [a velrybu] na znamení jeho protibožského, ba přímo ďábelského, postoje.

2. Tannin je nějaká velká obluda leviatan, kterou lze míti za jakýsi druh nebezpečných hadů nebo jedovatých ještěrů, obojživelníků s velkou tlamou, jejichž živel je voda. Zřejmě jde o okřídlené draky [Dt 32,33], známé z mythologie assyrsko-babylonské [Tiámat, vodní drak, kterého přemohl Marduk]. Tento drak je symbolem velké, lidstvu nepřátelské. škodolibé, zlomyslné mocnosti, později nazývané ďáblem či satanem.

3. V Novém Zákoně je tohoto výrazu užito pouze ve Zj 12,3-4.7.9.16-17. Zde je d. obrazem satana, Bohu nepřátelské bytosti, jež byla s nebe svržena na zem, aby pokoušela církev. Ve chvíli, když žena rodí, vyskytne se velký ohnivý d. se sedmi hlavami a desíti rohy, aby novorozené dítko ihned pohltil, ale Bůh si vzal dítko k sobě a žena utekla na poušť. Když se d. pokoušel i dále dítko pronásledovati, povstal boj mezi Michalem a d., který byl přemožen a svržen na zem. Jal se však znovu ženu pronásledovati a i ostatní z jejího rodu, kteří „ostříhají přikázání Boží“. Když Mesiáš vyspěl, hodil anděl Hospodinův d. svázaného do propasti, kterou zavřel a zapečetil, aby nesváděl národy po dobu 1000 let [Zj 20,1-3]. Pak však bude nakrátko propuštěn, ale po novém svádění svázán a svržen do jezera ohně a síry [Zj 20,7-10]. Je tedy i zde d. souhrn vší Bohu nepřátelské moci, „ďábel nebo satan“ [Zj 20,2]. Jde tu zřejmě o navázání na Gn 3 [Zj 12.9]