Hudba; hudební nástroje

Hudba; hudební nástroje byly v Izraeli trojího druhu: strunové, dechové a bicí

1. Nástroje se strunami zhotovenými ze spletených rostlinných vláken nebo dlouhé trávy, později z hedvábí a kovu, byly hlavně tyto: a) Kinnor [Kral. harfa 1S 16,23; citara Ž 137,2], nástroj, který podle Gn 4,21 vynalezl Jubal, syn Lamechův, skládal se z malé resonanční skříně a dřevěných postranic [viz obrázek] a několika [obyčejně desíti] strun. Také Lában znal tento nástroj snadno přenosný [Gn 31,27; Iz 23,16]. Užívalo se ho hlavně při chrámové hudbě. Na struny se bilo zvláštním plektrem [hůlčičkou]. Podle 1S 10,5 [sr. Ž 43,4; Ž 49,5] užívali h. proroci k posvátným účelům. Chrámová hudba byla nemyslitelná bez h. [1Pa 25,1, 1Pa 25,3]. Ale i při světských radovánkách se hojně užívalo h. [Jb 21,12; Iz 23,15n]. LXX překládá hebr. výraz slovem kithara, od čehož je naše citara, ale dnes se všeobecně kinnór vykládá jako lyra. b) Nabla, nebel [Kral. loutna 1S 10,5; Iz 5,12], nástroj snad s 12 strunami, na něž se hrálo prsty, o něco větší než kinnor, avšak jen tak velký, aby se na ni mohlo hráti při chůzi [1S 10,5; 2S 6,5]. Dnes se překládá nejčastěji – harfa. Na ně si dávali hráti hlavně boháči [Am 6,5; Iz 5,12; Iz 14,11] při domácích slavnostech. LXX překládá příslušný hebr. výraz také kithara, psalterion nebo organon. Oba nástroje [kinnor i nabla] sloužily k doprovodu radostných zpěvů [Gn 31,27]. Proto na př. v zajetí nebylo možné hráti na harfu [Ž 137,2]. c) Husle, husličky [sabbeká' – Dn 3,5, Dn 3,7, Dn 3,10, Dn 3,15; šálíším 1S 18,16; men Ž 150,4] jsou nějakými strunovými nástroji neznámého tvaru a velikosti. Snad to byly tříhranné nástroje o čtyřech strunách. d) Neginot, nejisto, zda strunový nástroj, či jen všeobecné označení pro strunovou hudbu [Ž 67,1 a j.]. e) Gitejský nástroj (?) [Ž 8; 81; 84], rovněž nejisto, zda nějaký strunový nástroj, který prý podle židovské tradice přinesl David z Gát, anebo píseň k vinobraní, podle jejíhož nápěvu měl být žalm zpíván, anebo snad pochodová píseň gittejské tělesné stráže Davidovy [2S 15,18]

2. Nástroje dechové. a) Píšťalka provázela slavnostní průvody na hory a s hor [1S 10,5; 1Kr 1,40; Iz 30,29]. Mimo to bylo užíváno píšťalek i na znamení truchlení [Jr 48,36; Mt 9,23]. Připomínají naše flétny, šalmaje a j.

b) Vedle píšťalky bylo mnoho jiných dechových nástrojů [dudy, rohy a j.], jež dnes je už těžko popsati, protože kromě náznaků ve slově není žádných jiných pomůcek k bližšímu určení. Ž 150,4 mluví o varhanách, patrně nástroj s několika píšťalami. Jiné nástroje dechové sloužily k signalisování [roh beraní Joz 6,5], trouba [Jr 4,5], buď ke shromáždění lidu, nebo k boji nebo k míru [2S 20,22] nebo jinak [Sof 1,16]. V době poexilní se troubilo i v chrámě na zvláštní trouby [Neh 12,35; 2Pa 5,12–13; 29,26]. Levitové svolávali lid k bohoslužbám rovnými stříbrnými trubami [Nu 10,8]

3. Nástroje bicí byly jednak bubny [Sd 11,34; Ex 15,20], jednak „cimbály“, ve skutečnosti činely [1Pa 15,19] buď talířovité nebo kuželovité. V 2S 6,5 se snad myslí na nějaká chřestidla [sistrum]. Hudby se užívalo všeobecně k vyjádření radosti [Jb 21,12; Jb 30,31; Gn 31,27; Jr 25,10; L 15,25]. Při zármutku se obyčejně nehrálo [Pl 5,14; Am 8,3, Am 8,10]. I kultická hudba měla radostný ráz [Ex 32,6, Ex 32,18; Sd 9,27; Sd 21,21; Am 5,23]. Pouze píšťalka sloužila i při pohřbech. Hudba byla považována za krotidlo zlých duchů [1S 16,23] nebo sloužila k vyvolávání prorockého nadšení [2Kr 3,15; 1S 10,5, 1S 10,10; 1S 19,23; 2S 6,5, 2S 6,15n]. V době poexilní stala se hudba výhradně jen kultickým zařízením: sr. Ž 68,26. Později ženské sbory úplně zmizely. Liturgický zpěv a hudba staly se věcí levitů [Neh 12,27; 1Pa 15,19–21; 16,5]. Hudba ovšem nebyla harmonická, neboť ještě dnes východní národy posuzují hudbu jinak než my. Zpěváci v chrámu tvořili zvláštní cechy [synové Azafovi Ezd 2,41; 1Pa 15,19–22; 16, 5; 25,1]. Můžeme rozeznávati; 1. zpěváky, kteří s některými hudebníky udávali takt; 2. hudebníky na loutnu ke zpěvu vysokému [1Pa 15,20; Ž 46,1 Alamot]; 3. hudebníky na harfy a nástroje strunové ke zpěvu nízkému [Ž 6,1; Ž 12,1; 1Pa 15,20n]; 4. kněžské trubače na trouby [1Pa 15,24]. Zpěv.