Heslo
Lában
Lában [= bílý].
1. Vnuk Náchora, bratra Abrahamova, syn Batuelův [Gn 22,22n; 24,24.47], bratr Rebeky [Gn 29,16], otec Líe a Ráchel, žen Jákobových. Bydlil v Cháran [Gn 27,43]. Po prvé se s ním setkáváme, když se jednalo o zasnoubení Izákově s Rebekou [Gn 24,50-51], potom jako s hostitelem [Gn 29,13.14], hospodářem [Gn 29,15] a tchánem Jákobovým [Gn 29,22.23]. Klamali se navzájem [Gn 30,36-43], až nakonec Jákob tajně odešel se vším svým majetkem. Ráchel při té příležitosti vzala s sebou domácí bůžky Lábanovy. L. je pronásledoval, dohonil je na pohoří Galád [Gn 31,23], ale zde na příkaz Hospodinův uzavřel s Jákobem smlouvu, na jejíž znamení navršili hromadu kamení [Gn 31,45n]. Tato hromada tvořila hranici mezi územím izraelským a aramejským. L. sloužil Bohu svých otců [Gn 31,53], Hospodinu [Gn 24,50; 30,27], ale tuto službu spojoval s babylonským modlářstvím. To, že Ráchel ukradla domácí bůžky [teráfím], souviselo snad se zákonem churrijským, podle něhož ten z rodiny, kdo měl tyto bůžky, byl oprávněn převzít otcův majetek [sr. Gn 35,2-4].
2. Nějaké místo na poloostrově sinajském [Dt 1,1], snad totožné s Lebna [Nu 33,20].