Heslo
Galád
Galád [= tvrdý, drsný?].
1. Nynější Džebel Džil‘ad, ve starověku hojně zalesněné pohoří v Palestině, pnoucí se do výše až 1026 m, na východní straně Jordánu, mezi řekami Jarmuk na severu a vysočinou Moabskou na jihu [Dt 3,10.12; Joz 13,11; 1S 31,11n], s úzkými, hlubokými, dobře zavodňovanými údolími, poskytujícími bohatou pastvu pro dobytek. Řeka Jabok [Jabbok] rozděluje tuto krajinu na dvě části [Joz 12,2], z nichž jižní byla přidělena pokolení Gádovu, severní polovina pokolení Manassesovu [Joz 13,24-31]. Na pohoří G. se naposledy střetli Jákob s Lábanem [Gn 31,21.25]. Odtud pak biblické vysvětlení jména jako Gál Ed [hromada svědectví, Gn 31,47n]. Pohoří bylo od nejstarších dob proslulé lékařskými pryskyřicemi [Jr 8,22; 46,11; Gn 37,25]. Podle Pís 4,1; 6,4 byla zde chována obrovská stáda koz [sr. 1Pa 5,9n]. Z Galád pocházel Eliáš [1Kr 17,1]. Někdy slovo Galád označuje celou zajordánskou krajinu, pokud byla obydlena Izraelci [Gn 37,25; Joz 22,9; Sd 20,1], hraničící na východě s Arabskou vysočinou. V 9. a 8. stol. př. Kr. byla značná část této krajiny podrobena panovníky syrskými v Damašku. Na krutost těchto králů proti Galádským svolává Amos [1,3.13] Boží trest, zatím co Ozeáš mluví o zaslouženém trestu Galádských za hříchy [6,8]. R. 732 př. Kr. je podmanil Tiglatfalazar IV. [2Kr 15,29]. *Gád.
2. Syn Machirův, vnuk Manassesův, který založil čeleď Galádskou [Nu 26,29n; Joz 17,1].
3. Otec Jeftův [Sd 11,1].
4. Otec mnoha synů [1Pa 5,14].
5. Město v oblasti Galádské [Oz 6,8; 12,11].