Trouba

Trouba. Ve 2Kr 20,20 jde o potrubí, vodovod. Totéž hebr. slovo (tᵉ'álá) překládají Kral., ve 2Kr 18,17 výrazem struha. U Jb 40,13 jde o kovové roury. Ž 42,8 myslí na hukot vodopádů. Smysl verše je ten, že neštěstí jde jedno za druhým, tak jako při prudké bouři záplavy plní jednu hlubinu po druhé za hukotu valících se proudů.

Na všech ostatních místech jde o hudební nástroje.

Izraelci rozeznávali hlavně dva druhy trub. Hebr. šófár byl zahnutý nástroj, zhotovený ze zvířecího [beraního nebo býčího] rohu a vyznačoval se silným hlasem daleko slyšitelným [Ex 19,16.19], takže se dobře hodil k zesílení jásavého křiku zástupů [2S 6,15]; Kral. někdy překládají toto slovo výrazem zvučný pozoun [Ž 98,6; 1Pa 15,28]. U Dn 3,5 je přímo užito hebr. keren – roh [sr. Joz 6,5]. Pod křikem bojovníků a troubením na rohy zakolísaly hradby Jericha [Joz 6,1-20]. Šófár oznamoval vypuknutí války a svolával bojovníky [Sd 3,27; 6,34; 1S 13,3], dával znamení k útoku [Jb 39,24n, sr. Jr 49,2], k zastavení pronásledování nepřítele [2S 2,28; 18,16] i k rozpuštění vojska [2S 20,1.22]. Poplach byl oznamován zvukem šófár-u [Jr 6,1; Am 3,6]; zazníval i při nastoupení krále [2S 15,10; 1Kr 1,34; 2Kr 9,13, sr. Ž 47,6] a při zahájení milostivého léta [Lv 25,9]. První den sedmého měsíce bylo troubou oznámeno svaté shromáždění, ustání od práce a zahájení ohnivé oběti [*Troubení, Lv 23,24n; Nu 29,1-6]. Je pochopitelné, že šófár se nehodil k doprovodu harf a píšťal a jiných jemnějších hudebních nástrojů. Ale Ž 150,3 jmenuje roh [Kral. „troubu“] mezi nástroji, jimiž má být chválen Hospodin.

Proroci velmi často hovoří o tom, že při blížících se Božích soudech lidé budou vyplašeni jako při zvuku t-y [Iz 18,3; Jr 4,19.21; Am 2,2; Sof 1,16; Za 9,14] a prorocký úkol vykládají jako poplašné troubení [Iz 58,1; Jr 4,5; Ez 33,3.6; Oz 8,1; Jl 2,1.15].

Hebr. chᵃsósᵉrá označuje rovné trubky s trychtýřovitě rozšířeným ústím, zhotovené z kovu, nejčastěji ze stříbra. Dvou takových trubek bylo užíváno při službě u stánku úmluvy [Nu 10,2.9]. Na Titově vítězném oblouku v Římě jsou znázorněny tyto dvě trubky. Také: na některých židovských mincích z doby Barkochbovy máme jejich zobrazení. Časem byl ovšem jejich počet zvýšen, zvláště pod vlivem Davidovým, který podle pozdější tradice zřídil při chrámu celé orchestry. Podle 1Pa 15,24 jich bylo sedm. Sto dvacet trubačů fungovalo při svěcení chrámu [2Pa 5,12]. Podle nálezů nebyly delší než nanejvýš 70 cm. Sloužily výhradně kultickým účelům: svolávání bohoslužebného shromáždění [Nu 10,1-10] a někdy i k doprovodu vojáků do boje [Nu 31,6; Oz 5,8], jenž byl považován za svatou válku. Při korunovaci Joasově se zúčastnili kněží troubením na tyto t-y [2Kr 11,14; 2Pa 23,13]. *Troubení. *Troubiti. *Trubač.

Řeckým salpinx [= polnice] navazuje NZ na SZ proroky, když příchod Kristův k soudu a ke vzkříšení z mrtvých dává oznamovat troubením [Mt 24,31; 1K 15,52; 1Te 4,16]. Také sedm vidění ve Zj je uváděno hlasem trub [Zj 8,2nn]. Žd 12,19 připomíná události pod horou Sinajem [Ex 19,16.19; 20,19]. V 1K 14,8 připomíná Pavel polnici, jejíž nejistý zvuk nikoho nesvolá k boji právě tak jako „mluvení jazykem“, není-li tlumočeno srozumitelnou řečí, nikoho k ničemu nepohne a tak také duchovně nevzdělá.