Vítěz, vítěziti, vítězství

Vítěz, vítěziti, vítězství. *Přemoci. V 1S 15,29 je Hospodin označen jako V-z Izraelský, t. j. jako ten, v němž Izrael dochází vítězství [sr. 1Pa 29,11], triumfu. Kral. tak překládají hebr. výraz nésach, jenž znamená slávu, sílu, důvěru [sr. Pl 3,18, kde tentýž výraz je přeložen slovem síla]. Luther překládá výrazem ‚Hrdina v Izraeli‘, angl. bible ‚Síla Izraelova‘. Pro Izraelce vítězství v boji bylo vítězstvím Božím [Ex 17,11; Ž 144,10]. Je příznačné, že Akvilův a Theodotionův překlad SZ-a chápou nadpisek la-mᵉnasséach [Kral. „přednímu z kantorů, zpěváků“] v 55 žalmech ve smyslu „k vítězství“; chtěli snad tak vyjádřit své přesvědčení, že modlitebná píseň vede k vítězství víry. Dnešní slovníky naproti tomu spíše navrhují překlad „k liturgickému přednesu“. Jasnosti o původním smyslu tohoto výrazu nelze zatím dosíci.

Mt 12,20 v navázání na Iz 42,1-4 mluví o vítězství služebníka Božího, Krista, nad bezprávím. Kristus neustane, dokud nedopomůže právu k vítězství, dokud nepřivede spravedlnost k moci. Skrze Ježíše Krista jako Pána bylo podle 1K 15,54nn dáno věřícím vítězství nad peklem a smrtí. Pavel tu navazuje na Iz 25,8 a Oz 13,14. Kde je přemožen hřích, jemuž byla vyražena zbraň překonáním Zákona [sr. Ř 7; Ga 3-4], tam je překonána i hrůza smrti, onoho čtvrtého jezdce ze Zj 6,8. I když moc smrti a jiných nepřátelských fysických sil doposud panuje, ten, který je povolán k nesmrtelnosti, může být jist, že smrt, ten poslední nepřítel, je už přemožen, protože Kristus už zvítězil [J 16,33; Zj 3,21] mocí své smrti na kříži [Zj 12,11]. I smrt patří k světu. Kdo věří v Syna, přemáhá *svět [1J 5,4], ano, už nyní zvítězil [1J 2,13n; 4,4]. NZ ovšem nezastírá, že věřící mohou na čas v bojích tohoto světa podlehnout [Zj 11,7] – ale věřící ví, že zvítězil „lev ten, kterýž jest z pokolení Judova“ [Zj 5,5], Beránek, kterému patří konečné vítězství [Zj 17,14]. S ním je k vítězství povolán i zdánlivě poražený věřící [Zj 2,7.11.17.26; 3,5.12.21; 15,2]. Toto konečné vítězství bude ovšem zřejmé teprve tehdy, až přijde nové nebe a nová země [Zj 21,2.7]. Ale v víře v toto konečné vítězství se stává věřící už nyní ve všech těžkostech a porážkách dokonalým vítězem, ano, víc než vítězem [Ř 8,37n, kde je užito řídkého slovesa hypernikán = skvěle vítěziti, zvítěziti nad všechno pomyšlení].

Osobním předpokladem tohoto vítězství je pokoj Kristův [Kral. podle přijatého, recipovaného textu: pokoj Boží], který vládne [vítězí] a rozhoduje v našich srdcích, t. j. v samém nejvlastnějším jádru našich bytostí. Pokoj je tu tak, jako ve SZ-ě „souhrnným označením spasení Božího, jehož podstatou je smíření, pokoj s Bohem. Tento pravý pokoj je zakotven v povolání Božím, jímž jsme byli vštípeni v jedno tělo církve Kristovy“ [J. B. Souček, Výklad Ko, str. 73n]. Sr. F 4,7.