Nepřítel

Nepřítel. Hebr. výraz pro nepřítele [většinou 'ójéb; někdy 'ár 1S 28,16; Ž 139,20 chápané jako aramaismus souznačný se sár ve smyslu odpůrce, působícího muka, neštěstí Gn 14,20; Nu 10,9; Ž 27,2 a j., nebo různé tvary sloves sárar Est 3,10; Ž 6,8; a sáné' ve smyslu nenávistník Ex 1,10; nebo šórér ve smyslu špehující osočovatel Ž 54,7; 56,3; 59,11] označuje osobního odpůrce i protivníka lidu, lidského i démonského, ať už jde pak o vzájemné nepřátelství pohanských národů mezi sebou [1S 29,8; Na 3,11.13] nebo o osobní nepřátele v každodenním životě [Ex 23,4; Nu 35,23] anebo konečně o odpůrce Izraelců jako celku. Ale poněvadž poměr mezi Izraelci a okolními národy nebyl jen čistě politický, nýbrž převážně a především náboženský, označoval pojem n. každého, kdo stál ve službách cizích bohů, tedy nepřátelsky k Hospodinu a tudíž i k jeho lidu. V posledu tedy n. označoval případně každého Neizraelce vůbec. Nebo viděno s druhé strany [jsme tu v kruhu]: Každý pohan byl n-em vyvoleného lidu a jeho krále, v důsledku toho pak i jeho Boha, takže n. Izraelův je souznačný s nepřítelem Božím [Ex 23,22; Iz 1,24]. Porážka Izraelova je potupou jména Božího [Joz 7,8n], ale také výrazem změněného poměru Božího k vyvolenému lidu [Sd 2,14.18 sr. Ž 44,14; Jr 50,12], Davidovo cizoložství dává příčinu Božím nepřátelům, aby se rouhali [2S 12,14]. V t. zv. královských žalmech mohou býti oni odvěcí nepřátelé Boží konkretisováni jako nepřátelští sousedé, pohané, tedy vnější nepřátelé [Ž 44,60; 68,74; 79,83]. [Sr. *Národ.] N-em se však může stát i „spoluobčan“, zvláště bohatá knížata [Ž 58], která vynášejí „nátisk mimo spravedlnost“ [Ž 94,20], vraždí vdovy a příchozí a odsuzují krev nevinnou [Ž 94,6.21], berou úplatky [Kral. „vzatky“ Ž 26,10], rozsuzují nespravedlivě [Ž 69,5] a p. Žalmisté se cítí ohroženi kletbami nepřátel [Ž 7,7.13; 52,4; 57,5; 64,4] [Sr. *Nedopatření] a za nejhorší zkušenost pokládají, když bývalý přítel se promění v n-e [Ž 35; 55; 109]. Poněvadž pak žalmista je ujištěn svou nevinou, stává se mu v posledku n-em každý odpůrce zbožného [Ž 55,3n] a bezbožník, nešlechetník je současně Božím n-em [Ž 37,20]. Není divu, že potření, pokoření n-e a vyhubení jeho jména Izrael ve svých nadějích nejen očekává [Nu 24,18; Dt 7,24; 9,14; Ž 23,5; 110,1n; 132,18; Iz 60,10-18; 62,8; Mi 5,9; Sof 2,8-10] a prosí za ně [Jr 17,18; Ž 40,15 sr. 70,3; 71,13], ale i pokládá za svou povinnost [Dt 12,3; 20,10-17]. Izraelec byl přesvědčen a proroky znovu a znovu o tom ujišťován, že to je Bůh, který vyhladil nebo vyhladí jeho [a to znamená vlastně svoje] nepřátele [2S 7,9; Iz 1,24; Ž 37,20; 56,10; 59,11; 60,14 a j.]. S n-em nesměl Izraelec uzavříti smlouvu [Dt 7,1nn], neměl s ním jísti [1Kr 13,7-24], protože společné jídlo znamenalo vlastně mírovou smlouvu [sr. Ž 41,10], ale protože se neobešlo bez obětí, byl to i závazek vůči příslušnému božstvu onoho nepřítele, což ovšem vždy byla zrada na Hospodinu. Byla-li však smlouva uzavřena ve jménu Hospodinově, třebas neoprávněně, musela být dodržena [Joz 9]. Tento odpor k n-i byl stupňován až k nenávisti [Ž 31,7; 139,21n].

V NZ je n. především označením odpůrce Izraelova [L 1,71.74; 19,43], svědků Božích [Zj 11,5.12] a učedníků Kristových ve vlastní rodině [Mt 10,36 sr. Mi 7,6], zvláště pak odpůrců Božích a Kristových, jeho kříže i spravedlnosti [L 19,27; F 3,18; Sk 13,10 sr. Mk 12,36; Sk 2,34n; 1K 15,25; Žd 1,13; 10,13; Ž 110,1]. Mezi nepřátele Boží počítá Pavel i smrt [1K 15,26]. Do této řady snad patří i n. [opak bližního], kterého Ježíš nařizuje milovat [Mt 5,43n]. Jde i o náboženského odpůrce a protivníka [sr. 2Te 3,15], n-e církve, v protikladu k bratrovi, o nenávistníka pro evangelium. Tím spíše je nutno milovat osobního n-e!

Podle Pavla je každý „přirozený“ člověk n-em Božím [Ř 5,10; 8,7; 11,28; Ko 1,21 sr. Jk 4,4]. Nepřátelství mezi lidmi jsou vypočítána mezi skutky těla [Ga 5,20 sr. L 23,12]. N-em, způsobujícím nepřátelství mezi lidmi a k Bohu, byl podle Pavla i Zákon, dokud nebyl odstraněn Kristem [Ef 2,14.16]. N-em je ovšem i ďábel [Mk 13,24nn; L 10,19].

O osobním n-i v denním životě mluví Pavel Ř 12,20 a Ga 4,16.