Heslo
Nepřítelkyně
Nepřítelkyně. Poměrně vzácný výskyt tohoto výrazu v Písmu sv. [Mi 7,8.10; Ř 8,7; Jk 4,4] vedle hojného výskytu výrazu *nepřítel, zvláště v českém překladu ani nedává tušiti, jak významnou úlohu hrála Nepřítelkyně Boží v představách Izraelových, jak o tom svědčí zvláště starší části SZ. Zatím co v nich *Satan [sr. *Ďábel] zaujímá postavení naprosto podružné, pokud je vůbec o něm řeč, setkáváme se na jeho místě právě s bezejmennou Nepřítelkyní. Je to zřejmě ohlas staroorientálních mythů o obludné Tiámatě, kterou bůh-stvořitel Marduk byl nucen nejprve přemoci, měl-li stvořiti nebe a zemi. I Izrael mluvil řečí své doby a vyjadřoval svoje náboženské zkušenosti obrazy tehdy všeobecně srozumitelnými. Tak na př., když Hospodin vyzývá k boji proti *Edómu [Abd 1,1], nejde o „zemi Idumejskou“, jak přeložili naši Kraličtí otcové pod vlivem Septuaginty, nýbrž o naddějinnou nepřátelskou mocnost, v hebrejštině označenou prostě „Ona“. S touž Nepřítelkyní se setkáváme na př. i u Nahuma [z českého textu zase neviditelné], kde nejdříve je charakterisována jako Moře, jež Bůh svým domlouváním vysušuje [Nah 1,4]. Obdoba babylonské Tiámaty tu je nesporná. Tato odvěká Nepřítelkyně pak v dalším přijímá tvářnost nepřátelského Ninive [Nah 2,8], jakože vždycky se tyto temné mocnosti projevují nějak v konkrétních nepřátelích Hospodinových i jeho lidu. Nejde v Písmu přece o neosobní a neživotné fantasie, nýbrž o velmi reálné skutečnosti, s nimiž se věřící musí ve vší vážnosti vypořádat.