Heslo
Seraf, serafín
Seraf, serafín [totéž hebr. slovo saraf překládají Kral. v Nu 21,6 „ohnivý had“, u Iz 14,29; 30,6 „drak ohnivý“. Společným znakem je tu pálivost, nikoli podoba], nějaká služebná bytost nebeská, kterou popisuje Iz 6,2n. Měla tři páry křídel, z nichž dvou užívala k létání kolem trůnu Božího, dvou užívala k zakrývání svého obličeje a dvou k zakrytí nohou na znamení pokory před Hospodinem. Úkolem s-ů bylo oslavovati Boha v slavnostním chóru, jehož zvuk otřásal základy nebeského paláce, a zprostředkovati mezi nebem a zemí [sr. Iz 6,3.6; Ez 1,5nn]. Někteří se domnívají, že jméno je odvozeno od babylonského Šarapu [= Nergal, božstvo ohně], a tvrdí, že jde o plameny, zahalující božstvo. Jiní myslí na mitanskou bohyni Saraf, jiní na egyptské seref, t. j. strážce hrobů nebo chrámových prahů, kteří měli podobu lva s orlími křídly. Židovští vykladači myslí na určitou třídu andělů. *Cherubín.