Roh

Roh zvířecí sloužil odedávna ke zhotovování různých nástrojů a nádob. Stejně tomu bylo i v Palestině. Izraelci z beraních r-ů vyráběli válečné i bohoslužebné hudební nástroje [Kral. trouby, Joz 6,5.13; Ž 150,3n], jimiž bylo svoláváno vojsko k boji nebo lid do chrámu v čas oběti [Sof 1,16], nebo nádoby na olej [1S 16,1.13; 1Kr 1,39]. Na mincích Hasmoneovce Hyrkána [2. stol. př. Kr.] a Alexandra Jannaia [zač. 1. stol.] jsou raženy r-y hojnosti.

Na čtyřech úhlech oltáře [kadidlového Ex 40,2 i pro celopaly] byly výstupky v podobě r-ů [Ex 27,2; 38,2; Ez 43,15.20]. Nevíme, jaký měly původně význam. Podle Baentsche jde o zbytek z dob, kdy oltářem byl veliký kámen, na který se kladla kůže obětovaného zvířete s hlavou i rohy. Gressmann se domnívá, že jde o miniaturní masseby [*Sloup], jiní zase v rozích vidí symbol božství nebo měsíčního srpku. Archeologové vykopali několik starověkých oltářů s těmito r-y. Podle Ex 29,12; Lv 4,7 byly tyto r-y mazány krví obětního zvířete. Podle Ž 118,27 se zdá, že obětní zvířata byla k nim uvazována. Ve starších dobách před centralisací bohoslužby v Jerusalemě a zřízením útočištných měst [Dt 19,1-13] poskytoval oltářní r. ochranu pro podezřelé z vraždy [sr. 1Kr 2,28].

V obrazném smyslu byl r. symbolem fysické síly. Tak si Sedechiáš, falešný prorok, zhotovil železné r-y a předpovídal Achabovi a Jozafatovi, že jimi budou trkati Syrské, až je pohubí [1Kr 22,11 sr. Mi 4,13]. U Za 1,18-21 jsou r-y synonymem pro politické moci, jež rozptýlily Judu a Izraele a zmítaly Jerusalemem. Ale proti nim nastrojí Hospodin čtyři kováře, kteří srazí „r-y těch národů“. Dt 33,17 svolává Mojžíš požehnání na Josefa a jeho potomky Efraima a Manassesa a předpovídá, že rohové [jejich] budou jako r-ové *jednorožce, t. j. jejich síla bude nesmírná. Praví-li se, že Hospodin vyzdvihl nebo vyzdvihne nebo vyvýší něčí r., znamená to, že mu dá velkou moc a prospěch [1S 2,10; Ž 89,25, sr. Mi 4,13]. Zvláště o Davidovi je prorokováno, že Bůh způsobí, aby zkvetl jeho r. [Ž 132,17], t. j. aby vzrostla jeho moc a síla. David vyznává, že Bůh je jeho skála, štít a r. *spasení vysvobozuje od násilí [2S 22,3; Ž 18,3] a od r-ů jednorožcových [Ž 22,22]. Lid Hospodinův se těší, že „z milosti Boží přijde r. jeho k zvýšení“ [Ž 89,18, sr. Ž 148,14] a že r. Hospodinův bude vyvýšen v slávě [Ž 112,9] právě tím, že se ujímá chudých. Vyzdvihnouti r. proti Hospodinu, t. j. vzpurně si počínati proti němu, je bláznovství [Ž 75,4-6], protože Bůh všecky takové r-y potře a srazí [Ž 75,11; sr. Jr 48,25; Pl 2,3.17].

Jindy je r. symbolem království nebo krále. Čtvrtá šelma z vidění Danielových měla 10 rohů, mezi nimiž vyrůstal malý r. [Dn 7,8. 11.21]. Podle Dn 7,24 vysvětluje tyto r-y jako krále [dynastie], po nichž povstane král rozdílný od prvních, který potře tři z nich a bude pomýšleti, „aby proměnil časy i práva“. Podle tradičního výkladu deset r-ů je obrazem řecké říše a jejích panovníků Alexandra Velkého, Seleuka I. [312-280 př. Kr.], Antiocha I. [279-261 př. Kr.], Antiocha II. [261-246 př. Kr.], Seleuka II. [246-226 př. Kr.], Seleuka III. [226-223 př. Kr.], Antiocha III. [222 až 187 př. Kr.], Seleuka IV. [186-176 př. Kr.], Heliodora, Ptolemea VII. [170-146 př. Kr.]. Někteří badatelé vynechávají Alexandra Velkého a vsunují Demetria Sotera. Malý r. je prý *Antiochus Epiphanes, který skoncoval se Seleukem IV., uchvatitelem Heliodorem a Demetriem I. Jiní vykladači podávají jiná vysvětlení. Kraličtí podle nadpisku Dn 7 chápou čtvrtou šelmu jako panství římské. To, oč pisateli Dn šlo, bylo ukázat, že na rozdíl od sebevětších království a mocí království Mesiášovo bude věčné a zvítězí nade všemi mocnostmi světa [sr. Za 1,19nn].

NZ navazuje na SZ představy, když u L 1,69 mluví o Bohu, který vyzdvihl r. spasení v domě Davidově [sr. 2S 22,3; Ž. 18,3; 132,17]. R. spasení označuje spásnou moc, jež se objevila v Kristu. Zj 13,11 líčí šelmu, vystupující ze země. Její dva r-y jsou podobné Beránkovým, ale mluví jako drak [sr. Mt 7,15; snad také Dn 8,3]. Beránek podle Zj 5,6 má sedm r-ů, drak a šelma deset r-ů [Zj 12,3; 13,1; 17,3.7.12.16]. Sedm r-ů Beránkových je symbolem dokonalé božské moci Mesiášovy. Deset r-ů vykládá Zj 17,12nn jako deset králů, kteří „se dosud neujali královské moci, ale dostane se jim na jedinou hodinu královské moci spolu s šelmou“ [Žilka]. Svou sílu a moc propůjčí této šelmě, zničí „Babylon“ a zdvihnou marnou válku proti Beránkovi. Navazuje se tu zřejmě na Dn 7,24 a 8,20nn. Tradiční výklad myslí šelmou Nerona a desíti r-y parthské satrapy, kteří zničí Řím. Zdá se však, že jde o líčení eschatologického boje proti Kristu [Zj 16,14; 19,17nn].