Sedechiáš

Sedechiáš [= Hospodin je spravedlivý nebo Spravedlnost Hospodinova].

1. Syn Kenanův, náčelník proroků při dvoře Achaba, krále izraelského. Prorokoval Achabovi šťastnou vojenskou výpravu do Rámot Galád [1Kr 22,11; 2Pa 18,23], uživ k symbolisaci tohoto proroctví železných rohů, uznaného to odznaku pokolení Efraimova. Prorokovi Hospodinovu Micheášovi vyťal políček, když předpovídal neúspěch obmýšlené výpravy [1Kr 22,11-25].

2. S., syn Maaseiášův, jeden z proroků, jimž Jeremiáš předpovídal, že je Nabuchodonozor upeče na ohni, protože falešně prorokovali a v lidu izraelském v zajetí babylonském vzbuzovali plané naděje [Jr 29,21-23].

3. S., syn Chananiášův, kníže judské v době proroka Jeremiáše a za časů krále Joakima [Jr 36,12].

4. S., poslední král judský, třetí syn Joziáše a jeho manželky Chamutal. Původně se jmenoval Mataniáš, ale Nabuchodonozor, ustanoviv ho králem, dal mu jméno S. Byl vlastním bratrem Sallum-Joachazovým [2Kr 23,31; 24,17n; 2Pa 36,11], strýc krále Joachina, který byl odveden do zajetí. Bylo mu 21 let, když počal kralovati [2Kr 24,17-25,7; Jr 39,1-7; 52,1-11; 2Pa 36,10n], a vládl jedenáct let [597-586 př. Kr.]. Za jeho panování byl poskvrněn jerusalemský chrám pohanskými kulty [2Pa 36,14] a spravedlnost byla porušována [Jr 21,11n]. Na slovo proroka Jeremiáše nebylo dbáno [2Pa 36,12; Jr 37,1n]. Lid judský těžce nesl porobu a závislost na králi babylonském. Utvořila se pod vedením falešných proroků dokonce i silná strana, která nabádala k zjevnému odporu [Jr 27,12-22]. Také okolní menší státy [Tyrus, Sidon, Edom a Moáb] pobízely S-e ke spojenectví proti Kaldejským [Jr 27,2-11]. Nadto egyptský král Hofra [Ua-chab-Ré, Apries] sliboval těmto státům vojenskou pomoc a štval je proti Babylonu. S. z počátku, podporován prorokem Jeremiášem, těmto svodům odpíral, dokonce vyslal k Nabuchodonozorovi poselstvo [Jr 29,3] nejspíše s ujištěním o své věrnosti, a ve čtvrtém roce své vlády sám navštívil Babylon [tak podle některých překladů Jr 51,59], ale když strana revoluční v zemi se stále vzmáhala, povolil a v devátém roce svého panování odepřel Babyloňanům povinnou daň. Král Nabuchodonozor ihned přitáhl s velikým vojskem r. 588 a oblehl Jerusalem. V úzkosti přiměl S. lid, aby zrušil otroctví [Jr 34,8nn], ale toto rozhodnutí netrvalo dlouho. Když se blížilo egyptské vojsko, Babyloňané na čas odtáhli [Jr 37,5], ale záhy se vrátili. Po půldruhém roce dobyli města. Utíkající král S. byl na rovinách jerišských dopaden a předveden před Nabuchodonozora v Ribla. Zde byl nad ním vykonán krutý soud: jeho synové byli před jeho očima popraveni a on na to oslepen a v řetězích odveden do Babylona [2Kr 25,1-7; 2Pa 36,11-21], kde zemřel [Jr 52,11]. Spolu se syny S-ovými byli v Ribla vyvražděni i nejvyšší kněz Sariáš a jiní znamenitější mužové judští. Jerusalem byl vyvrácen, všichni zámožnější lidé odvedeni do zajetí a v zemi ponecháni jen lidé „chaterní“ [2Kr 25,12] pod správou *Godoliášovou. Tak skončila říše Judská.

5. Syn Jekoniášův [1Pa 3,16] Vykladači však soudí, že syn = nástupce.

6. Předák navrátivšího se lidu izraelského, jmenovaný v seznamu těch, kteří stvrdili smlouvu s Bohem, hned po Nehemjášovi [Neh 10,1].