Prach

Prach, hebr. ‘áfár, jež Kral. překládají také prsť [Gn 26,15; Lv 17,13; 1Kr 18,38; Am 2,7], země [Jb 7,21; 8,19; 22,24; 28,2], popel [Nu 19,17], ale také násep [Ab 1 10], může tak jako *popel symbolisovati ponížení, nicotu, nestálost a křehkost ve rčeních jako „váleti se v p-u“ [Mi 1,10], „žráti nebo lízati p.“ [Gn 3,14; Iz 49,23; 65,25; Mi 7,17], „seděti v p-u“ = činiti pokání [Iz 47,1; sr. Jb 16,15; 42,6], „dávati ústa do p.“ [Pl 3,29] = ponížiti se v lítosti, „sraziti v p.“ [Iz 25,12; 26,5], „vyzdvihnouti z p-u“ = povýšiti [1S 2,8; Ž 113,7], „setříti jako p.“ = úplně zničiti [2Kr 13,7; 23,15] = „potříti jako p.“ [2S 22,43] a j. Praví-li bible, že člověk byl učiněn z p-u a že se navrátí v p., naznačuje tím jeho nicotu [Gn 2,7; 3,19; 18,27; Jb 10,9; 30,19; 34,15; Ž 103,14; 104,29; Kaz 3,20]. P. jest také označením hrobu [Jb 17,16; 19,25; 20,11; 21,26; Ž 22,16.30; 30,10]. Na druhé straně slouží p. k označení velkého množství [Gn 13,16; 28,14; Nu 23,10; 2Pa 1,9; Jb 27,16; Za 9,3]. „Házeti p. [prsť] nad hlavy“ = „sypati p. na hlavu“ bylo výrazem hlubokého smutku [Jb 2,12; sr. Joz 7,6; 1S 4,12; 2S 1,2; 13,19; Neh 9,1; Pl 2,10; Ez 27,30]. Zuřivost Židů při výslechu Pavlově je ve Sk 22,23 názorně vystižena tím, že si rvali pláště a házeli prach do vzduchu, snad proto, že neměli po ruce kameny anebo se je neodvážili házet, protože u Pavla stál také římský velitel. „Vyraziti p. z noh na někoho“ bylo znamením naprostého oddělení se od někoho, zřeknutí se někoho a odmítnutí odpovědnosti za někoho [Mt 10,14; Mk 6,11; L 9,5; 10,11; Sk 13,51; 18,6].

Prach *a patekářský = lékárnický prášek [Pís 3,6].