Příbuzenství, příbuznost, příbuzný

Příbuzenství, příbuznost, příbuzný. Tak ve SZ překládají Kral. řadu hebr. výrazů, jež vyjadřují různé druhy p-í od příbuznosti, vzniklé sňatkem [hebr. chátan = oženiti se Joz 23,12], přes příslušnost k jednomu rodu nebo pokolení [hebr. môlédet = původ, rod Gn 12,1; 24,4; 31,3; Nu 10,30] nebo vzájemnou blízkost [kárôb = blízký, 2S 19,42, Jb 19,14; Ž 38,12] až k povinnosti a právu příbuzenskému [gá'al = vykoupiti, vyplatiti, gó él = ten, který vykupuje; ge'ullá = povinnost výkupná, Lv 25,25; Rt 2,20; 3,9.12; 4,1. 3.6.8.14; Jr 32,7n]. Příbuzenství předpokládá obyčejně společného předka, ale mohlo být uzavřeno i smlouvou, při níž docházelo ke smíšení krve těch, kteří smlouvu uzavírali [sr. Ex 24, kde smlouva s Bohem byla uzavírána tak, že touž krví byl pokropen oltář i lid], aby tak bylo dosaženo pokrevního příbuzenství. Podle některých badatelů i mezi Izraelci byly doby, kdy rozhodoval původ po matce [t. zv. matriarchát]. Děti náležely k matčinu rodu. Snad o tom svědčí i některá místa jako Gn 42,38; 43,29; 44,20.27nn; Sd 8,19; 9,3, kde výraz bratr v plném slova smyslu je vyhrazen pouze synům téže matky. Matka, nikoli otec, adoptovala cizí dítě za své [Gn 30,3]. I po uzavřeném manželství žena zůstávala členkou svého kmene. Vyplývá to na př. z obavy Eliezerovy, že Rebeka bude chtít, aby se Izák přiženil k její rodině [Gn 24,5], a z tajného útěku Jákobova od Lábana [Gn 31,31]. Ostatně sr. Gn 2,24. *Manželství.

Povinností příbuzného bylo vykoupiti z otroctví toho, jenž se pro chudobu nemůže sám vyplatiti [Lv 25,25.48n]; jeho povinností bylo i koupiti pozemek po zemřelém bezdětném příbuzném [Jr 32,8nn] a pojmouti jeho manželku za ženu [Rt 4,1-11; *Levirátní sňatek]; v primitivních dobách byla jeho povinností také krevní msta. Byla to ovšem povinnost celého kmene [2S 14,7; sr. Ex 21,13; Nu 35,9-34; Dt 19,1-13; 24,16], všelijak omezená přesnými ustanoveními. Praví-li Job [Jb 19,25], že ví, že jeho vykupitel živ jest, srovnává Boha s oním hebr. gó'él, t. j. mstitelem, který pomstí jeho smrt a tak ho ospravedlní v očích současníků. I jinde častěji je Bůh nazýván „vykupitelem“ [gó'él], t. j. tím, jenž se Izraele ujímá právem příbuzenství. On vykoupí Izraele z otroctví [Iz 43,1; sr. 41,14; 44,6; 47,4; 52,3; 60,16; 63,4.9].

V NZ jde o překlad řeckého syngenés = příbuzný [L 2,44; 14,12; 21,16; J 18,26; Sk 10,24], krajan, soukmenovec, rodák [Ř. 9,3; 16,7.11.21].