Přebývání, přebývati

Přebývání, přebývati, stč. život [Sk 17,26; 2K 5,1]; bydlení [Nu 15,2; Iz 5,8], sídlo, příbytek [1Kr 8,30], žíti, trvati, bydleti, zůstávati [Ž 15,1; 23,6 a j.]. Ve smyslu SZ anthropomorfismu Bůh anebo jeho jméno přebývají v *mrákotě [1Kr 8,12; 2Pa 6,1], v chrámu [1Kr 9,3; Ž 11,4; Ab 2,10; Mt 23,21], v Jerusalemě [1Kr 14,21; Ž 135,21], na hoře [Ex 24,16; Ž 68,17; 74,2; 132,14; Jl 3,21], na Siónu [Ž 74,2; 132,14; Jl 3,21], na výsosti [Iz 33,5], u věčnosti [Iz 57,15], v nebesích [Ž 2,4; 123,1; Mt 6,9], v nepřístupitelném, t. j. nedostupném světle [1Tm 6,16]; nakonec bude přebývati, t. j. bude dostupný ve svém lidu [Ez 37,27, sr. Lv 26,11n].

Praví-li Pavel o hříchu, že přebývá v jeho těle [mase Ř 7,17n.20], chce tím říci, že hřích vládne nad ním, že se v něm usídlil jako zlý démon [sr. Mt 12,43-45; L 11,26] nejen jako dočasný host, nýbrž jako vládce. Ale tak, jako v těle může přebývati hřích, tak v člověku, který uvěřil v Krista, přebývá jako ve svém chrámě Duch Boží [1K 3,16; Ř 8,9.11], a to trvale, nejen ve stavu vytržení. Neboť Bůh – k tomu dospělo starokřesťanské přesvědčení – „nebydlí v chrámích rukou udělaných“ [Sk 7,48; 17,24], ač i tam může být dostupný, nýbrž ve věřícím srdci, a to skrze Ducha a Krista prostřednictvím víry [Ef 3,17, sr. 2K 6,16; Jk 4,5]. V Kristu samém přebývala, t. j. usídlila se všechna *plnost božství [Ko 1,19; 2,9], takže kde on přebývá, přebývá Bůh. V Pavlovi přebývala, t. j. rozprostřela nad ním svůj stan, moc Kristova [2K 12,9]. Zvl. janovská literatura zdůrazňuje tuto myšlenku. Užívá při tom slovesa menein [= zůstává trvale, sr. 1Tm 2,15; 2Tm 3,14]. Otec přebývá, t. j. trvale zůstává v Synu [J 14,10], věřící přebývají v Kristu [J 6,56; sr. 15,4-7; 1J 2,6.27n; 3,6.24] a Kristus v nich [J 15,4-7; 1J 3,24]. Bůh přebývá v nich [1J 4,12-16n] a věřící v Bohu [1J 2,24]. Duch přebývá ve věřících [J 14,17]. Toto přebývání v Bohu se projevuje tím, že ve věřících přebývá, zůstává Slovo [J 5,38; 15,7; 1J 2,14, sr. Ko 3,16], věčný život [1J 3,15], láska [1J 3,17], pravda [2J 1,2], pomazání [1J 2,27], a obráceně věřící zůstávají v domě Božím [J 8,35], v milování Kristově [J 15,9n], ve světle [1J 2,10], v učení [2J 1,9], kdežto nevěřící zůstávají ve tmě [J 12,46] a ve smrti [1J 3,14].

Zvláštního výrazu je užito u J 1,14: skénún = rozbíti stan k dočasnému ubytování na rozdíl od trvalého ubytování v domě. *Příbytek.